Když jsme se s Matějem stali rodiči, úplně jsme zapomněli věnovat se také jeden druhému. A naše manželství na to málem doplatilo.
Každý si myslí, že zrovna jeho to nepotká, jenže i dítě počaté za vášnivé noci uprostřed ohňů a za zvuků španělek udělá ze svých rodičů pár servané maminky a nevyspalého fotra. Milostný život tak zmizí jako mávnutím kouzelného proutku. „No co,“ utěšuje se pár navzájem.
„Stačí vydržet prvních pár měsíců.“ Jenže batole spí ještě méně a žena, která celý týden hlídá a po nocích si ještě přivydělává šitím, jaksi nemá kdy se proměnit v ohnivou milenku. Celé rodičovství je tak o ústupu mileneckého soužití tomu rodičovskému. Přesně to se stalo i nám, i když jsem si přísahala, že to nikdy nepřipustím.
Můj plán selhal
Na lepší časy mi začalo svítat, když se naše lehce nevyrovnaná, leč movitá babička rozhodla vzít obě děti na zahraniční dovolenou. Po letech jsme tak měli být spolu, v klidu a sami. Těšila jsem se jako malá holka.
Tajně jsem koupila troje rozkošné krajkové kalhotky a narychlo si naordinovala dietu skládající se jen ze zeleniny a očistných čajů. Pak už stačilo nakoupit skvělá vína a vytoužený týden mohl začít. Jenže ouha.
Hned první den proseděl Matěj u počítače. Druhý den na mé tulení zareagoval polibkem na čelo a otočením na druhý bok. Třetí den už jsem byla velmi sugestivní, a tak se slušně omluvil, že mu není dobře.
Nesmyslný návrh
Den za dnem plynuly, týden téměř minul a nestalo se nic. Vůbec nic. Titěrné kalhotky zůstaly nevybalené, zatímco vínům jsem dala výrazně nafrak já, když jsem si naši dovolenou užívala sama ve společnosti knihy.
Cítila jsem se uražená, zneuznaná a nemilovaná. Z čirého vzteku jsem tedy muže zavolala na vážný rozhovor a navrhla mu, zda nechceme naše manželství poněkud rozvolnit. Že navrhuji, abychom si každý našli nějakého partnera pro radost.
Samozřejmě že jsem na nikoho dalšího neměla ani pomyšlení. V celém svém životě jsem měla ráda jen Matěje a o nikoho dalšího jsem nestála. Chtěla jsem ho jen vyprovokovat, vydráždit, jenže on jen hlesl „dobře“ a zmizel.
Celou noc jsem probrečela
Prostě se sebral a odešel. A co horšího, hodiny plynuly a má láska nikde. Najednou mi bylo všechno jasné. Přesně na tohle určitě čekal!
Teď mu stačilo jen vyběhnout pár poschodí a zazvonit u naší vyhublé rozvedené sousedky, která si všechna trička stříhá tak, aby jí koukal pupík.
A já, slepice, mu k tomu dala povolení. Rozbrečela jsem se jako malé děcko a zatoužila někam zalézt. Někam do doupěte, kde budu v bezpečí a klidu. Jenže náš byt této potřebě nevychází příliš vstříc, a tak jsem nakonec skončila schoulená v naší rozsáhlé spíži.
Třásla jsem se vzlyky a zimou, hodiny letěly a manžel se nevracel. Asi napoprvé nezůstali jen u jednoho čísla. Z čirého zoufalství jsem hrábla po rumu, který jsem koupila v akci na vánoční cukroví.
Neschopnou pohybu, zmrzlou, opilou a ubrečenou mě ráno našel manžel, když si šel vařit kávu.
Opatrně mě odnesl do postele, zachumlal pod dvě peřiny a udělal sýrové toasty. Teprve potom se zeptal, co že se to opravdu děje. Následovaly další slzy a já zoufale přiznala, že jsem ho chtěla jen vyprovokovat.
Aby mě miloval. Aby mě zase chtěl. Ale teď už je to jedno. Naše manželství je to tam, protože vizi té strašné nevěry prostě nepřežiji.
Všechno je ztraceno a pokazila jsem si to sama. Rozvod je nutný. Jak to jen řekneme dětem?
Vše se vysvětlilo
Namísto odpovědi mě se smíchem objal a lehl si vedle. Tak jak byl, v tom špinavém cyklistickém dresu. Až v tu chvíli mi to došlo – v cyklistickém dresu? Ničemu jsem nerozuměla.
Matěj mě však nenechal na pochybách. Začal mě hladit po vlasech a konejšivě vysvětlovat, že za žádnou sousedkou nebyl. Můj návrh ho šokoval, a tak celou noc zuřivě jezdil na kole, aby si srovnal myšlenky.
Jenom my dva
Bezmocně jsem se mu sesunula do jeho náruče a plakala a plakala. Pevně mě svíral a já vdechovala vůni jeho zpoceného těla. Vždycky mi krásně voněl a v této chvíli byl doslova neodolatelný.
Bolestně jsem si uvědomovala, že z mé velké sváděcí scény zbyla opilá žena ve spíži, ale nemohla jsem si pomoci. Tolik jsem po něm toužila.
Můj milovaný na tom byl naštěstí stejně. Náš malý kousek ráje byl ale jen chviličkou ukradenou bohům. Děti se vrátily a vše zase bylo tak jako dříve.
Manželství si hýčkáme
Já i manžel jsme si však ujasnili několik věcí. Především, že máme-li mít harmonický domov, je nutné být nejen rodiči, ale také partnery. Nyní tedy máme každý čtvrtý víkend rezervovaný jen sami pro sebe.
Děti odložíme k babičce a hýčkáme jen naši lásku. Víme už, že to není žádná samozřejmost a že náš vztah je jako vzácná orchidej. K tomu, aby vykvetla do mimořádné krásy, potřebuje něžnou péči.
Lenka J. (54), Děčín
