Měla jsem krásné dětství. Byla jsem jedináček, ale měla jsem stejně starého bratrance. Každé léto jsme spolu trávili u babičky a dědy. Nikdy by mě nenapadlo, že se mezi námi něco pokazí.

S trávili jsme s Markem tolik času, jako kdybychom byli sourozenci. U babičky a dědy jsme se vyřádili, celé léto o nás rodiče nevěděli. Měli jsme své prarodiče rádi a mě by nikdy nenapadlo je nějak zneužít.

Když přišla puberta, bratranec se chytl nějaké špatné party a měl snad zkusit i drogy. I kvůli těmto zájmům se u dědy a babičky přestal ukazovat. Já jsem k nim ale jezdila dál.

Jak jsem dospívala, samozřejmě jsem už měla své zájmy, s prarodiči jsem ale kontakt nikdy neztratila.

Kradl rodičům peníze

Jednou se babička zeptala: „Slyšela jsi o Markovi? Prý ukradl doma peníze.“ Vůbec jsem nevěděla, co Marek dělá, tak nějak mi sešel z očí i mysli.

Babičku to ale pochopitelně trápilo a nadnesla, že bych mohla pomoci, když jsme spolu vyrůstali. Ale jak? Vždyť já na něj neměla ani telefon. Přiznám, nechala jsem to plavat.

Dědův odchod ji zlomil

Ještě větší bolest babičce způsobil odchod dědy. Byl déle nemocný a ona viděla, jak postupně odchází. Sama chřadla, po jeho smrti to ale bylo ještě horší.

Babička byla úplně zlomená. Snažila jsem se jí pomoci, co to šlo. Denně jsem jí volala. Postupně mi ale začalo být něco divné. Když jsem s ní mluvila, slyšela jsem v telefonu podezřelé zvuky. Jako by u babičky ještě někdo byl. Nic mi ale nepřiznala. Tak jsem jednou neohlášeně přijela.

Byl pěkný vyžírka

Babička byla překvapená, když mne viděla ve dveřích. „Tak pojď dál,“ uvítala mne nejistě. Bylo jí jasné, že z mé návštěvy bude malér, protože doma měla nezvaného hosta. „Marku, co tu děláš?“ zeptala jsem se bratrance, který se objevil ve dveřích.

„Starám se o babičku. Zanedbával jsem ji, tak to musím napravit. Pamatuješ, jak se o nás starali ona s dědou?“ hrál na city. Nebudu nic předstírat, nebýt tam babička, snad mu vlepím i facku, když jsem viděla, jak se přetvařuje.

„Já vím, jen mě využívá. Ale nechci ho vyhodit. Nemůžu. Vlastně se i bojím,“ svěřila se mi babička. To bylo něco pro mě. Zavolala jsem svého tehdejšího přítele, dnes už manžela, a bratrance jsme vyprovodili.

Trvalo ještě pár let, kdy se potýkal se svými problémy, ale dopadlo to nakonec dobře. Naštěstí se srovnal, a dokonce má dnes krásnou ženu a dvě děti.