Během pozdního podzimního odpoledne jsme zažili podivnou věc.

Stalo se to před třemi lety. Na hřbitov v mém rodném městečku jsme z Ostravy jezdili s manželem pravidelně. Jsou tam pohřbeni moji rodiče, takže jsem považovala za svoji povinnost každý měsíc tam zajet, i když to bylo daleko. Jednoho listopadového odpoledne nás tam ale čekal strašný zážitek.

Světlo se změnilo v přízrak

Poté, co jsme položili květiny na hrob mých rodičů a zapálili svíčky, chystali jsme se odejít. Byli jsme na hřbitově už skoro sami. Náhle jsem zaslechla cosi jako tichý pláč. Porozhlédla jsem se a spatřila jsem v rohu hřbitova slabé fialové světlo.

Nejprve jsem se domnívala, že je to nějaká svíčka, jenže světlo se k mému úleku začalo pohybovat. Upozornila jsem na to manžela. Ten zaslechl rovněž onen pláč a stejně jako já znepokojeně hleděl na pohybující se světlo.

Nedali jsme se na útěk, ruku v ruce jsme kráčeli směrem k rohu hřbitova. Když jsme přišli blíž, viděli jsme, že to světlo má podobu malé, asi jedenáctileté dívky. Mráz mi přejel po zádech poté, co nás to zjevení oslovilo!

Došlo kdysi k strašnému omylu?

Přízrak nám tichým hláskem sdělil, že jeho tělo není pohřbeno ve správném hrobě. Dívčí hlas nás s pláčem prosil, abychom jí pomohli najít hrob její pravé rodiny. Já jsem se třásla strachem i dojetím, manžel se tvářil bezradně.

Netušili jsme, jak máme reagovat. Přízrak se potom začal vytrácet, světlo zhasínalo a zmizelo úplně. Zašli jsme za správcem hřbitova, který však o ničem nevěděl. Jediná věc, o které nás ujistil, byla ta, že v onom hrobě skutečně nemá být pohřbená žádná dívka.

Je možné, že před mnoha lety došlo k nějakému omylu, třeba kdosi zaměnil urny. Pravda se ale už zjistit nedá. Na ten dívčí hlásek pořád myslím. Při žádné další návštěvě hřbitova už se nic podobného nestalo, možná se ale ten duch zjevil i jiným lidem.

Anna S. (56), Ostrava