V prvním manželství jsem měla štěstí a s manželovou matkou jsem si rozuměla. Jenže pak přišel rozvod. Po letech jsem se vdala znovu, ale s mou novou tchyní jsme si nějak nesedly.

Už jsem byla pár let rozvedená, když jsem poznala Tondu. Můj bývalý manžel si našel „mladší model“ a asi jediný, kdo mě v té době podržel, byla i jeho matka.

Měly jsme spolu opravdu hezký vztah, ale bylo mi jasné, že jestli chci jít dál, musím se úplně zbavit minulosti. Odstěhovala jsem se do jiného města, našla si novou práci a začala žít sama.

Seznámení s tchyní

S Tondou jsme se poznali v práci. Často vyhledával mou společnost, povídali jsme si a postupně jsme se začali sbližovat. Nakonec jsme spolu začali chodit, a když mě pak asi po roce požádal o ruku, myslela jsem si, že se na mě konečně zase usmálo štěstí.

Tonda bydlel v domku s matkou, ale nechoval se jako nějaký mamánek, i když byl stále svobodný, prý doteď nenašel tu pravou. Když mě s matkou seznámil, zpočátku na mě byla jako med.

Mluvila o tom, jak je dobře, že si její synáček ve svém věku konečně našel takovou ženu, jako jsem já, aspoň se o něj postarám, až ona tady nebude…

Působila docela normálně, prostě – nic mě nevarovalo. Její pravou povahu jsem ale bohužel začala poznávat až po svatbě, až po nějaké době, když jsme s Tondou konečně dodělali úpravy prvního patra v domě, abychom měli oddělené bydlení.

Jednu sobotu, když jsme ještě leželi, nás zničehonic vyděsily rány na dveře pokoje.

Šla jsem otevřít a do pokoje nám jako vichr vlétla Tondova máma. A začala: „Jak to, že jste ještě v pyžamu? To by mě zajímalo, kdy stihneš uvařit oběd!“ V šoku jsem na ni zírala a naprosto konsternovaná jsem se nezmohla na slovo, natož na nějaký odpor.

Když tchyně konečně svoji razii ukončila, začala ještě zpovídat Tondu. Jestli se o něj dobře starám, jestli pravidelně uklízím, vařím… On jen něco zabručel, ale vlastně se mě ani nezastal.

Nakonec jsem nad tím mávla rukou, protože Tonda tvrdil, že to byl jen takový její „malý záchvat“. Ale to byl teprve začátek.

Stále častěji ke mně měla tchyně jízlivé poznámky, to si ale dávala pozor, aby ji Tonda neslyšel. A když jsem jednou přišla z práce, zjistila jsem, že v té době chodí tchyně do našeho patra a kontroluje, jak mám uložené nádobí a prádlo.

Pomalu přituhovalo

Tehdy jsem pochopila, proč se někdy tchyně častují velmi nelichotivými slovy. Já to do té doby nepoznala, o to větší to byl pro mě šok. A udělala to několikrát.

Když nebylo vše srovnané podle pravítka, vyházela to na podlahu a nechala tam jen lístek, ať si uklidím, že v takovém bordelu přece nemůžeme žít!

Do toho dorazil domů Tonda, a já mu hned všechno ukázala. „Tohle si přece nemůže dovolovat! A jak to, že má od nás klíče,“ ptala jsem se ho. Vlastně jsem na něj spíš křičela. Chtěla jsem po něm, aby nějak zakročil, vždyť přece každý potřebuje své soukromí.

Ale on jen řekl, ať mu dáme pokoj obě, a zabouchl se v ložnici. Tři dny jsme spolu nemluvili, ale pak jsme se usmířili. Asi měsíc byl klid, tak jsem si myslela, že to s tchyní nějak vyřídil. Jenže pak to začalo nanovo.

V neděli v sedm ráno vlezla do naší ložnice, kterou jsme bohužel nezamkli, začala mi prohrabávat spodní prádlo a chrlila ze sebe nemístné poznámky, že něco takového bych si ve svém věku už dovolit neměla, prý pak vypadám jako lehká ženská.

To už jsem se neudržela a zakřičela jsem na ni, ať okamžitě vypadne z našeho pokoje. To ji samozřejmě vytočilo a hned se obrátila na Tondu a zaječela: „A ty to tak necháš?“ Co si to ta tvoje ženská dovoluje, vyhazovat mě z vlastního domu?

Dala jsem mu nůž na krk

Ale Tonda na to neřekl vůbec nic. Tchyně nasupeně odešla. Teprve pak mi Tonda vyčetl, že jsem na jeho matku nemusela být tak hnusná, že ona v podstatě není zlá, jen chce mít všechno pod kontrolou, protože na to dosud byla zvyklá…. Ale já jsem se už nedala.

Tohle byla poslední kapka, a tak jsem mu v klidu řekla, že takhle to dál prostě nepůjde. Bylo mi jasné, že se pouštím na trochu tenký led, ale už jsem nemohla. Řekla jsem Tondovi, že takhle spolu prostě žít nemůžeme a že si bude muset vybrat:

buď já, nebo jeho matka. Pokud si vybere matku, nedá se nic dělat, já odejdu.

Zůstal se mnou

Tondovi asi konečně došlo, že jde do tuhého a lepší už to asi nebude, a vybral si z obou alternativ mě. Je to smutné, že musel takhle volit, ale tchyně mi nedala jinou možnost. Našel pro nás byt a z domu jsme se dostěhovali.

Ještě matce dohodil podnájemníka, aby naše patro nezůstalo prázdně a taky aby z toho měla nějaký příjem. To vše zařizoval sám, já tchyni neodpustila a už jsem s ní nepromluvila. Tonda ji chodí navštěvovat sám, mě tam už nikdo nikdy nedostane.

Asi by byl rád, kdybych ustoupila a začala se s tchyní aspoň bavit. Ale to já opravdu nemůžu.

Michaela (55), východní Čechy