Navážeme-li s někým vnitřní spojení, může nám zůstat na celý život.

Mojí první láskou byl David, spolužák z gymnázia. Chodil do vedlejší třídy. Ve druhém ročníku jsme se do sebe zakoukali, začali jsme spolu chodit a prožívali nezapomenutelné chvíle. Pak všechno skončilo, protože jsem se musela kvůli otcovu povolání odstěhovat.

Skutečně to fungovalo

Než jsem odjela do Prahy, navrhl mi David neobvyklou věc. Řekl, že uděláme magický obřad, který nás spojí napořád. Trochu jsem se toho obávala, ale současně jsem Davidovi věřila. Ten zážitek byl hodně zvláštní.

Na jeho konci mi můj přítel řekl, že naše duše už jsou propojené a nikdy nás nic nerozdělí.

Bylo to krásné a romantické. I kdyby to nebyla pravda, ráda jsem tomu uvěřila. Ono to ale doopravdy fungovalo, jak jsem postupně zjišťovala. Zůstávali jsme v písemném a telefonickém kontaktu.

Tajemná síla intuice nám dokázala prozradit, co ten druhý právě prožívá, na co myslí, jakou má náladu.

Poznala jsem, když David prožíval další lásku a také smutek potom, když se s ní rozešel. Stejně tak to vždycky věděl David o mně, aniž bych mu něco prozradila. Plánovali jsme, že se sejdeme, ale vždycky z toho nějak sešlo. Štěstí nám zkrátka nepřálo. Pak jsem se vdala a David oženil, takže jsme setkání nepovažovali za vhodné.

Příliš živý sen

Čas utíkal a my jsme s Davidem stále zůstávali v tom magickém spojení na dálku. Když jsem bojovala s rakovinou, jasně jsem vnímala, jak mi můj první přítel posílá svoji energii. Tehdy mi to opravdu pomohlo. O tom rituálu, který nás navždy propojil, jsme nikdy nikomu neřekli.

Živý sen, který mě jednoho dne zaskočil, mi napověděl, že s Davidem je něco špatně. Zdálo se mi, že se se mnou loučí. Druhý den jsem mu volala, ale vzala to jeho žena. Řekla mi, že Davida porazilo auto, když jel na kole a následkům nehody podlehl.

Stalo se to už před patnácti lety. Bolí mě to dodnes. A v posmrtný život nevěřím. Kdyby existoval, David by se mnou dávno navázal spojení.

Simona L. (58), Praha