Dcera se vrátila z práce později než obvykle a s pláčem. Lekla jsem se, že ji vyhodili. Takovou chytrou holku! „Mami,“ vzlykala, „moje auto je na odpis!“
Lenka si to malé autíčko zasloužila. To jsme s manželem věděli naprosto přesně a byli jsme si jistí, že když jí na auto přispějeme „vystřelíme ji na Měsíc.“ Tohle s oblibou používala pro chvíle naprostého štěstí.
Dárek k cestě na Měsíc
„Holka je dobrá řidička, často lepší než já,“ souhlasil manžel. „Její reakce jsou fakt rychlé, nebojím se s ní jezdit. Tak ať má to svoje,“ uzavřel celé malé dumání o tom, jestli ji podpoříme.
Ale když se vrátila s brekem ten den, určitě pocit, že je vystřelená na Měsíc neměla.
Ta holka, která byla tak šťastná, když jsme společně šli do autobazaru vyzvednout její první, a musím říct, že vysněné auto. Chovala se jako malá holka, oba nás líbala a skákala radostí.
„Fakt jste nejlepší rodiče,“ hulákala a ty lidi v bazaru se po sobě dívali nejistě, že asi prodávají auto bláznivé holce.
Tu vášeň do motorů asi zdědila po Davidovi, mém manželovi. Já jsem a vždycky byla spíš do kuchyně a tak. Vozit se nechám, to jo, ale řidičák nemám. Lenka ale byla živel, v deseti uměla řídit moped, v osmnácti si z našetřených peněz udělala řidičák na auto.
A těšila se, že si ho také pořídí. Jenomže ta by šetřila pár let. Proto jsme jí přidali. Byl to dárek ke dvacátým narozeninám. A já se s ní nebála jezdit, cítila jsem se bezpečně, stejně jako s Davidem. Přežila, to je hlavní A teď byla zničená, auto prý na odpis.
„Copak?“ ptal se manžel, který odběhl od sportovních zpráv, protože slyšel, že něco řešíme a chtěl být u toho. „Že by nějaká havárka?“ ptal se. Bylo to ještě s jistým úsměvem, protože viděl Lenku živou a zdravou. Pak si ale všiml, že je ubrečená a zvážněl.
„Vysvětlí mi někdo, co se tady děje?“ zeptal se už troch víc ustaraně. „Mára odvedle je šílený,“ vzlykla Lenka. „Ten Mára, co ti nadbíhal? Ten Mára, kterému jsi řekla, že s ním nechceš nic mít? Ten Mára odvedle?“ ptal se táta a Lenka jenom přikyvovala. „Co ti ten hajzl udělal?“
Už se to vleče delší dobu
Lenka vyprávěla, že už se s tím Márou několikrát potkala na silnici a vždycky se choval divně. Několikrát ji předjel a pak brzdil. Lenka pak raději sjela ze silnice na odpočívadlo a počkala až ten kluk odjede.
Jenomže on si na ni počkal a zase ji předjel a zase sešlápnul brzový pedál. Lenka nám o těch situacích nic neříkala, bála se, že by se táta vypravil k sousedům na trestnou výpravu.
On je David kliďas, ale s nepravedlností je rychle hotový a pak už to není žádný kliďas.
Zvláště, když jde o dceru, ale stejně by reagoval, kdyby si někdo dovolil ubližovat mě. Věděla jsem přesně co po vyprávění Lenky řekne. A také to řekl. „Já mu půjdu rozbít držku!“
Zabránila jsem fackám
Musela jsem zase Davida trochu zklidnit. Ono by to nemuselo skončit jenom nějakou hlučnou domluvou při které by asi padlo pár facek, hodně silných slov a něco létalo zase až k nám na dvorek.
David už se jednou dostal s Márou do křížku, když se ten kluk nevzdal a nadbíhal Lence, i když mu řekla, že s ním nechce nic mít. Tehdy se popral s Márovým otcem a bylo z toho přestupkové řízení. David si léčil natržené obočí, soused pak teatrálně kulhal po městě.
Máme ještě někde schovaný papír, ve kterém je uvedeno, že manžel „narušil občanské soužití prostřednictvím spodní končetiny umístěné ve spodní části zad souseda“. Jenomže tenkrát šlo o čest naší dcery, takže i pokutu jsme akceptovali.
Vytlačil ji do škarpy
Teď šlo o mnohem víc, o život naší jediné dcery. Mára svým autem narazil na bok auta Lenky, tlačil ji ze silnice. „Viděla jsem ho, jel vedle mě a smál se mi,“ řekla Lenka. Pak ji nechal jet. Lenka si myslela, že s tím najížděním už asi přestal.
V hlavě se jí prý honily podivné myšlenky, že se Mára s odmítnutím nikdy nesmířil. Že ji chce zabít, když ji nemůže mít on, tak nikdo. Pomalu se uklidňovala, když ji ten kluk se svým terénním vozem najednou dohonil a vytlačil ze silnice.
Do škarpy u lesíka na kraji města. Bylo velké štěstí, že se Lenka vždycky připoutá. „Visela jsem tam jako blbej pavouk.“
Auto se pravým předkem zabořilo do nějaké díry a něco v něm prasklo. Naštěstí je kolem kamion a z trosek ji vytáhl polský řidič Jacek. Když viděl, že je Lenka v pořádku, zavolal policii a záchranku.
Nic se nestalo
Než David vyrazil zase nakopat sousedovi zadek, zarazil se. „Mají to v paži policajti?“ zeptal se. „Tak to mu nařeže někdo jiný.“ Protože polský kamion byl blízko té havárie a řidič měl v kabině kameru, měla policie v rukou důkaz co se stalo.
Mára se bránil, že se nic nestalo, že jsem špatná řidička a havarovala určitě sama. Jenže záznam z kamery ho usvědčil. Dokonce byl vidět nejenom značku s číslem, ale i řidiče. Teď ho čeká soud.
A i když se mi vlastně nic nestalo, trest by měl být přísný. Všem už totiž s takovýma řidičema došla trpělivost.
Linda H. (49), Opava