Moje snaha se vyplatila a já získala muže svých snů. Přítele jsem si hlídala, ale nebylo mi to nic platné. V době, kdy tvrdil, že doma pracuje, se líbal s cizí krasavicí přímo před mýma očima!
Každý, či spíš každá, mi dá za pravdu. Sehnat slušného chlapa je v dnešní době téměř nemožné! Ne, že by nebylo na každém kroku dost mužů. Pánů. Chlapáků! Jenže, jakých? Všichni jsou buď ženatí, nebo zadaní.
Další nemají o ženy zájem. A ti zbývající jsou buď alkoholici, narkomani nebo povaleči. Většinou všechno dohromady. Téměř s každým z vyjmenovaných jsem měla tu čest.
Dalo práci, než jsem ho našla
Pár let po rozvodu jsem si totiž umínila, že už nebudu sama. Že si najdu někoho, o koho opřu svoje rámě a kdo mě podrží v časech hezkých i těch horších. Těch jsem měla v poslední době docela hodně. Ztráta zaměstnání, nějaká ta bolístka a problémy s dcerou.
Pořídila si dítě bez otce a požadovala moji podporu. Finanční i hlídací! Ne, že bych jí nechtěla pomáhat, ale všeho moc škodí. Nebyla jsem tak stará, abych se obětovala a neměla žádný svůj život! Hledala jsem si přítele a hodně se nadřela, než ho našla.
Výsledek stál za to! Chlap jak cumel. O trochu mladší, než já. Žádný hlupák a dokonce pracovitý! Co víc jsem si mohla přát? Navíc byl opravdu pohledný. Vždycky, když jsem ho uviděla, se mi rozbušilo srdce a kolem žaludku poletovali motýli. Třepotali se touhou jako za mlada!
Z ničeho jsem ho nepodezírala
I on se do mě zamiloval, to ženská pozná. Nastěhovala jsem se k němu a už ho neopustila. Nenápadně jsem si ho střežila jako ostříž! Ženských, co by mi ho chtěly ukrást, bylo všude dost a dost. I moje nejlepší kamarádka se přiznala, že by nepohrdla…
Okamžitě jsem s ní přerušila veškeré styky. To tak, párkrát si k nám zajde na kávu a zůstane do rána! To známe… „Leničko, večer budu muset pracovat! Zůstanu v práci, abych měl klid.
Bude tam i můj šéf, klidně mu zavolej, kdybys mi nevěřila!“ oznámil mi Péťa toho rána u snídaně a já jen kývla.
Tím šéfem mě přesvědčil, byl to pěkný pedant, ale férový člověk a mému příteli, ani nikomu jinému, by určitě falešné alibi neposkytnul. Petr mě dokonce tak dojal, že jsem mu na večer přichystala do krabičky svačinu, aby chudák nehladověl u těch svých lejster.
Trochu jsem se musela přetvařovat
Já se chystala využít čas po svém. Obvolala jsem kamarádky, abychom se po dlouhé době někde sešly. U lahvičky vína a ženských řečí, které jsem dost postrádala. Pořád jsem obskakovala Péťu, a na nějaké to klábosení mi vůbec nezbýval čas.
Postrádala jsem novinky typu kdo, kde, s kým. A také jsem nevěděla, co se děje ve všech mých oblíbených seriálech. Péťa je totiž nesnášel, sledoval jen dokumenty a taky nějaké ty filmy o zvířatech.
Nic jiného neuznával. Předstírala jsem, že sdílím jeho intelektuální vášně, ale opak byl pravdou. Co bych dala za svoji milovanou Ordinaci a Ulici! Nechtěla jsem ale, aby si o mně myslel, že jsem nějaká tuctová slípka.
I doma jsem chodila v šatech a letních pantoflích. Elasťáky a rozšlapané papuče letěly do polednice! Přes všechna malá utrpení jsem byla s Péťou moc šťastná. Byl na mě hodný a rozdal by se! Také měl z čeho, když trávil tolik času v práci…
Těšila jsem se na kamarádky
Večer jsem se těšila na kamarádky. Sraz jsme si daly ve vzdálené vinárně skoro za městem. Byla nově otevřená a všichni si ji chválili. I my s Péťou plánovali, že tam zajdeme, ale zatím zůstalo jen u těch plánů. Chystala jsem se odměnit dobrou večeří a nemínila na sobě šetřit.
Také proč. Ať všechny kámošky vidí, jak se mám! „Teda Leni, ty vypadáš vážně skvěle!“ přivítala mě Lída a já měla co dělat, abych jí nedala pusu. Tak moc mě potěšila! Hlavně tím upřímným tónem, který jsem v jejím hlasu slyšela. Ona byla Lída vždycky moc hodná. Na všechny!
Nikdy nikomu nezáviděla, přestože měla co. Sama byla dost při těle a penězi také zrovna neoplývala. Ani druhá kamarádka nezklamala. Pochválila mi šaty a Lídě vlasy. Všechny tři jsme si objednaly a daly se jedna přes druhou do řeči.
Líbal se s jinou
Neuplynula ani hodinka a já zahlédla v přítmí vzdáleného stolu známou postavu. Muže. Byl oblečený jinak, než jak jsem ho znala. A taky neměl strniště, které ho dělalo vždycky tak sexy. „Můj Petr!“ vydechla jsem překvapeně a hovor kolem mě utichnul.
Holky nechápavě hleděly mým směrem. „To je můj nový přítel! Bydlíme spolu už skoro půl roku! Chtěla jsem vám o něm vyprávět!“ opakovala jsem stále dokola nechápavě. Připadala jsem si jako ve zlém snu. Jako by se nic z toho, co právě vidím, vůbec ve skutečnosti neodehrávalo.
Jen v mojí hlavě! „Třeba se probudím. Třeba se mi to jen zdá! Třeba mám halucinace!“ říkala jsem si, ale věděla, že to není pravda. Petr se přímo před mýma očima objímal s jinou! Takovou urostlou krasavicí. Byla určitě o dobrých dvacet let mladší než já! A dvacet kilo lehčí, to bylo zřejmé na první pohled.
Polila mě vodou
A ta líbačka! Takovou urážku jsem nemínila strpět. Rozeběhla jsem se k nim a beze slůvka výčitky vrazila Petrovi facku. Pořádnou! Ta jeho krasavice vykřikla. On se chytil za tvář a popadl mě za ruku. Bolestivě mi ji zkroutil za záda. „Co si to dovolujete?“ zařval a já se nenechala zahanbit.
Byla jsem určitě hlasitější, než on: „Jo tak ty mi vykáš, jo? Ty mě jako neznáš, Péťánku!“ V jeho očích jsem zahlédla udivený výraz, jakoby nechápavý, ale ani ten mě nezastavil v mém běsnění.
Vrhla jsem se na něho a mlátila mu kabelkou do hlavy. Kupodivu ani necouvnul, jen se mě opět snažil chytit za ruce. Moje řádění ukončila jeho milenka. Chrstla na mě sklenici vody!
Z Petra se vyklubal Pavel
Perlivé a s příchutí, soudě podle toho, jak jsem byla o chvíli později lepkavá. „Ale já nejsem Péťa!“ ozvalo se z Petrových úst a já se rozesmála: „Jasně, a tady to všechno není, jak to vypadá!“ Petr se na mě tak nějak pobaveně podíval a řekl: „Já jsem Pavel.
Dvojče Petra. On vám neřekl, že má bratra?“ Krve by se ve mně nedořezal.
Teď začalo dávat všechno smysl. To, že má Petr na sobě jiný oblek. A že se oholil. A že není v práci. A dokonce má i trochu jiný hlas. Udělalo se mi mdlo. Ztěžka jsem usedla k Pavlovu stolu. Zvolala Petrovi.
Cvrlikal na mě z práce dokonce mi chtěl předat svého šéfa! Kdyby jen věděl, co jsem vyvedla! Pavel jako kdyby četl moje myšlenky, mi zašeptal do ucha: „Zůstane to mezi námi! Já jsem tady inkognito. Moje žena o ničem neví!“
Lenka P., (56), Trutnov
