Když vás zradí blízký člověk, hodně to bolí. Ještě horší ale je, když jsou ti zrádci dva.

Období přelomu osmdesátých a devadesátých let bylo plné dramatických změn pro všechny lidi. Pro mě to platilo i v osobním životě. Bylo mi tehdy už sedmadvacet let, což na tehdejší dobu představovalo hodně vysoký věk na vdávání.

Zoufala jsem si, že jsem pořád ještě nepotkala muže, se kterým bych založila rodinu a prožila celý život.

Věčné otázky, kdy už se konečně vdám, mi lámaly srdce. Rozhodně jsem ale nechtěla padnout do náruče prvnímu, kdo se namane, tak moc jsem ještě nepanikařila. Věděla jsem, že někde na světě na mě ten pravý čeká.

A ve chvíli, kdy jsem poprvé pohlédla do očí Jirkovi, pochopila jsem, že jsem takového muže právě potkala.

Měli jsme všechno naplánované

Také Jirkovi jsem se okamžitě líbila a tak naše sbližování brzy nabralo obrátky. Strávili jsme spolu romantický víkend v Benátkách, kde jsme si naplánovali celý náš budoucí život.

Měli jsme v plánu se do roka vzít, do dalších dvou let mít první dítě a pak třeba ještě dvě k tomu. Svatbu jsme chtěli mít další rok na jaře. Se svým štěstím jsem se svěřila své kamarádce Daně.

Ta měla proti mně v podobných záležitostech poněkud předstih. Už se stačila vdát i rozvést. Děti naštěstí neměla, takže svého nepodařeného manželství příliš nelitovala.

Věděla jsem už tehdy, když jsem jí byla na svatbě za svědka, že ten vztah dlouho nevydrží, ale nechtěla jsem to říkat nahlas. Bylo jasné, že jednou půjde i ona svědčit na veselku mně.

Považovala jsem za samozřejmost, že jí Jirku představím osobně. Zamluvila jsem stůl ve své oblíbené restauraci. Dana pak na mě v průběhu večera spiklenecky pomrkávala a dávala palec nahoru na znamení uznání. Mezi čtyřma očima mi pak sdělila, že jsem si opravdu vybrala moc dobře.

Najednou začal couvat

Celou dobu před blížící se svatbou jsem se vznášela na růžových obláčcích. Celou organizaci jsme měli s Jirkou, jeho i mými rodiči promyšlenou. Odsouhlasili jsme si jak místo, tak počet hostů.

Měla to být taková svatba průměrné velikosti, nic vysloveně honosného, ale ani komorního. Svatební cestu jsme pak chtěli prožít ve Vysokých Tatrách.

Jak jsem si tak snila i ve dne, nepostřehla jsem, že se mi budoucí partner mění před očima. Ještě jsme spolu nebydleli, takže jsme se pravidelně setkávali. Několik takových setkání Jirka odložil. Pak mě šokoval návrhem, abychom nepospíchali ani s tou svatbou. Vůbec jsem nechápala, co ho k tomu vede.

Netušila jsem, kde se stala chyba. Snažila jsem se Jirku přesvědčit, abychom trvali na domluveném plánu, ale vymlouval se čím dál tím víc. Až potom jsem zjistila skutečný důvod. Mého vyhlédnutého manžela mi totiž přebrala kamarádka Dana.

Potkali jsme se až po letech

Dozvěděla jsem se to od jiné kamarádky a nechtěla jsem tomu nejprve věřit. Jakmile se to provalilo, oba dva – jak Jirka, tak i Dana – se mnou přerušili veškeré kontakty. Schovávali se přede mnou, zapírali se.

Rychle jsem ztratila naději, že se to zase dá do pořádku. Zhroutila jsem se a týden jsem strávila na krizovém centru. Začala jsem se vyhýbat lidem.

Udělala jsem tečku za dosavadním životem a odjela pracovat do Německa. Když jsem se pak po dvou letech vrátila, našla jsem si hodného partnera. Nevadilo mi, že byl o dost starší. Měli jsme spolu syna a prožívala celkem spokojené manželství.

O Jirkovi a Daně jsem nic nevěděla, jen to, že se přestěhovali na Moravu. S Danou jsem se pak setkala během služební cesty do Ostravy.

Poznala jsem ji hned. Myslela jsem si, že přede mnou uteče, ale šla mi smutně vstříc. U vína mi pak vyprávěla, že ji Jirka rok po svatbě opustil kvůli jiné ženě a že se pak po čase dozvěděla o jeho předčasné smrti na rakovinu.

Oběma jsem tak po letech odpustila a nechovám vůči té zradě už vůbec žádnou hořkost.

Martina S. (58), Plzeň