Máme dvě děti, starší dceru Jitku a o deset let mladšího syna Jirku. Oba vystudovali vysokou školu a našli si dobrou práci. Dcera se vdala a jezdí k nám na návštěvu s vnučkou. Syn mi ale dělal starosti. 

Už jako malý miloval nejdřív maminku a v první třídě učitelku, ale to má hodně malých chlapců, takže mi to starosti nedělalo. Jenže našemu Jirkovi to nějak zůstalo.

První varování

Jeho první vážnější známost, se kterou chodil asi rok, byla na střední škole, kdy on byl v prvním ročníku a ona ve čtvrtém. Když odmaturovala, rozešla se s ním a on to těžce nesl. Čekali jsme, že až se z toho vzpamatuje, jeho příští známost bude už „v normě“.

Jirka začal studovat vysokou školu a vše se zdálo být v pořádku. Prospěch měl ukázkový a skončil s červeným diplomem.

Jen nám bylo divné, že nikdy nemluvil o žádné přítelkyni. Vždycky to nějak zamluvil. Až jsme se začali bát, jestli není homosexuál. Tomu se Jirka ale smál, a tak jsme tomu nepřikládali váhu.

Však on si jednou nějakou dívku najde, zřejmě se věnoval studiu tak důkladně,že na holky neměl pomyšlení. Pak nastoupil do práce, našel si dobré místo. Zatím pořád bydlel s námi, ale s tím jsme počítali.

Je i moc šikovný, upravil si v patře byt pro sebe a my byli rádi, že tu je, aspoň se o nás ve stáří bude moct postarat, kdyby to bylo potřeba.

Nečekaná známost

Jednoho dne u večeře nám oznámil, že by nám chtěl představit svoji přítelkyni. Prý už jsou spolu několik měsíců, a tak nastal čas, abychom ji poznali. Ohromně se mi ulevilo, že si konečně někoho našel, a moc jsem se těšila, až ji konečně poznám.

Však už Jirkovi bylo šestadvacet let, nejvyšší čas aby si někoho našel. Ale takový šok jsme nečekali.

Petra totiž byla prakticky v mém věku, bylo jí jednapadesát! Tedy o pětadvacet let starší než Jirka. Nechápala jsem to a ani můj muž nevypadal, že by ho to nepřekvapilo.

Když Jirka Petru vyprovodil, řekla jsem mu, že to snad nemyslí vážně, vždyť by mohla být jeho matkou! Odpověděl, že na věku nezáleží, že se s Petrou milují a byl by rád, kdyby u nás bydlela.

Na to jsem zůstala jen beze slova zírat. Manžel do toho moc zasahovat nechtěl, tak jsem na Jirku vychrlila, že to přece není možné, aby ho Petra měla ráda, vždyť to není normální, přilepit se v jejím věku na takového kluka, nemůže to mít v hlavě v pořádku. Křičela jsem, že jestli si ji sem přivede bydlet, že ho vydědíme.

Musela jsem se s tím smířit

Později mi vysvětlil, že ho prostě přitahují jen starší ženy a já bych se s tím měla smířit. Navíc se Petra kvůli němu právě rozvádí a manžel ji vyhazuje z bytu, takže nemá kde bydlet.

Polkla jsem a snažila se mu vysvětlit, že takový vztah stejně nemá perspektivu, vždyť v jejím věku už s ním ani nebude moct mít děti – a já bych nějaké to vnouče ještě uvítala. Jenže Jirka mi řekl, že Petra už stejně dvě děti má.

Její dcery jsou už dospělé a bydlí jinde, ale klidně je mohu přijmout jako další vnučky. Naprosto jsem z toho oněměla.

Bavili jsme se ještě dlouho, ale poznala jsem, že s ním nic nezmůžu. Nakonec jsem tedy souhlasila, aby se k němu Petra nastěhovala, ale řekla jsem mu, ať nepočítá s tím, že se s ní budu bavit nebo ji považovat za budoucí snachu.

To ale Jirkovi stačilo, a tak se k nám za týden Petra nastěhovala. Musím říct, že zpočátku byla Petra docela milá, kdyby nešlo o takovou situaci, možná bych si s ní i jako s vrstevnicí rozuměla.

Můj muž se s tím nějak smířil a přestal to řešit, ale já celou situaci pořád nemohla skousnout.

Žili jsme tedy v našem domě společně, ale vlastně každý zvlášť. Ty tam byly doby společných setkávání… Postupem času jsem si na to svým způsobem zvykla. Co mi taky zbývalo, ale radost jsem z toho neměla.

Jednoho dne přišel Jirka s tím, že Petra, chudák, přišla o práci a že si hledá novou.

Konečně rozchod

To její „hledání“ ale znamenalo, že byla nepřetržitě doma. Nikam nechodila, ani se svými dcerami se nejspíš moc nestýkala. A já měla pocit, že Petra si ani žádnou práci nehledá. Proč? Bydlet měla kde, jíst měla co, peníze vydělával Jirka.

V domě se rozhodně taky nepředřela, i když aspoň občas vařila a uklízela. Měla jsem vztek, že to Jirka nechce vidět, ale tehdy jsem si řekla, že už do toho rýpat nebudu. Nechám našeho Jirku, aby pochopil sám, že ho jeho partnerka vlastně jen využívá. A to jsem nejspíš udělala dobře.

Nakonec mu to došlo. Asi po půl roce, co se k nám Petra nastěhovala, mi Jirka oznámil, že se rozešli a že se od nás Petra odstěhuje. Jak mně se ulevilo! Ten půlrok byl pro mě hrozně psychicky náročný.

Na jednu stranu jsem si přála, aby byl Jirka šťastný, ale na druhou stranu jsem viděla, jakou ženu si to vybral. Mohlo to ale být i horší. Jirka se z rozchodu docela brzy vzpamatoval a já se děsila, koho si najde příště.

Po dvou letech nás seznámil s novu partnerkou. Renata je „jen“ o sedm let starší než on, což mi po předchozí zkušenosti přijde naprosto skvělé.

Milada (58), Mělník