Když se na hřbitově likvidují staré opuštěné hroby, může to strhnout neštěstí na celou vesnici nebo dokonce město. Nebožtíci se dokážou strašlivě mstít, a to nejen lidem.

Tehdy jsem byla ještě holčička, vracela jsem se ze školy, na zádech tašku. Přede mnou vystartovalo na ulici psisko přesně v okamžiku, kdy se otevřely dveře auta. S hlasitým štěkotem zmizelo za nejbližším rohem, aniž ho stačilo pomočit. „Bobi, vrať se, Bobi!“ Postarší dáma v kožichu vystoupila z auta.

Její střevíce na jehlových podpatcích znamenaly při pronásledování psa velký handicap. Stěží doběhla k rohu, kde jsem stála i já. Štěkot se změnil v naříkavé kňučení.

Za zátylek Bobiho držela podivná nahrbená postava ve vojenské uniformě, která byla v módě před dvěma sty lety. Jen kratičký okamžik se strašidelně znetvořená tvář té bytosti na nás otočila. Přes čelo se táhla bílá jizva, oči se leskly jako rybí šupiny.

Mizeli další psi

Žena v kožichu se skácela k zemi!„Bobi byl norfolský teriér! Můj miláček. Ta zrůda ho odnesla!“, vypovídala madam policii, kterou kdosi přivolal. A příslušníkovi šla z výpovědi hlava kolem.

Ten týden to byl totiž už čtvrtý případ, kdy někdo ukradl v naší čtvrti psa. „Víte, on byl Bobi tak přátelský, každému naletěl. Přitom to byla psí osobnost s rodokmenem!“ Korpulentní dáma se při výslechu nechávala unést city.

„Najděte mi Bobiho, jinak zůstanu do konce života nešťastná!“ Než dámu odvedli na služebnu, už tu byla další stížnost. Další zmizelý pes. Popis pachatele byl stejný. Na stopu byl nasazen vlčák Bryn. Stopa ho zavedla za město do míst, kam nikdo nechodil.

Ke staré kůlně, která nikomu nepatřila. Místní dřevěné strašidlo tu stálo věky.

Smál se do očí

Před kůlnou se vlčák rozštěkal. Když vstoupili muži zákona dovnitř, čekalo je překvapení. Na stěnách kůlny bylo přibito několik psích kůží. Patřily pohřešovaným psům. Jediná živá bytost byl Bobi, uvázaným na řetěz.

Tlamu měl převázanou řemenem, aby nemohl štěkat. Stopy však vedly dál. Bryn zavedl pátrající skupinu na místní hřbitov. Tam uprostřed zahrady mrtvých spatřili u několika vykopaných hrobů postavu v uniformě starých napoleonských válek.

Neznámý jakoby na policisty čekal. Když ho obkličovali, šklebil se.

A pak se jeho postava rozplynula nad jedním z vykopaných hrobů. Jejich likvidací, která tehdy na hřbitově probíhala, byl nejspíš probuzen ze spánku duch mrtvého vojáka a ten se začal mstít. Zatím na psech.

Lidé se tehdy rozhodli vrátit jeho kosti na původní místo, aby našel duch věčný klid. Od té chvíle už nezmizel jediný pes.

Jaroslava (64), Brno