Když mi obě manželství krachla, začínala jsem si říkat, jestli nejsem prokletá.

Prvně jsem se vzdávala ve dvaadvaceti letech za svou středoškolskou lásku. Vydrželo nám to tři roky. Podruhé jsem před oltářem stanula v jednatřiceti. Brala jsem si Hynka, se kterým jsem chodila přes tři roky. Byla jsem přesvědčená, že je to „pan pravý“.

Nebyl. Rozvedli jsme se po čtyřech letech.

Utajená oslava

Táhlo mi na čtyřicítku a pomalu jsem se začínala děsit toho, že zůstanu na ocet. Navíc jsem cítila, že moje biologické hodiny začínají bít na poplach. Dokonce jsem se přistihla při tom, jak uvažuji o umělém oplodnění spermatem od neznámého dárce.

Naštěstí jsem se ale k tomuto kroku uchýlit nemusela. Všechno se změnilo, když jsem se seznámila s Radkem, pohledným čtyřicátníkem s jemně prošedivělými hustými krátce střiženými vlasy a oříškově hnědýma očima.

Radka jsem poznala na oslavě svých čtyřicátin, kterou pro mě nejlepší kamarádky Sabina a Darina potají uspořádaly. Jasně jsem jim totiž říkala, že žádnou oslavu nechci, že mi bude úplně stačit, když si půjdeme společně sednout někam na skleničku.

S tím ale holky nemohly souhlasit. Měla jsem kulatiny a ty se musely jak se patří oslavit. Holky mě proto pod záminkou dámské jízdy pozvaly k Sabině domů. Aniž bych opravdu cokoli tušila, zazvonila jsem ve smluvený den a hodinu na Sabinin zvonek.

„Pojď dál, je otevřeno,“ ozvalo se ze Sabinina bytu. Otočila jsem klikou a vstoupila. V místnosti byla absolutní tma a ticho. „Haló?“ zavolala jsem. „Překvapení!“ ozvalo se vícehlasně za zvuků jakési řehtačky a světla se rozsvítila.

Zůstala jsem stát jako opařená. „Přece sis vážně nemyslela, že tě poslechneme a nic pro tebe nepřichystáme.“ „Já…“ neměla jsem slov. Darina mi naštěstí do ruky vrazila skleničku se šampáněm a zvolala „na zdraví“, načež si se mnou přiťukla.

Ostatní si ji vzali za příklad a přicházeli za mnou jeden po druhém, aby si se mnou připili.

Sehraná dvojka

Jako poslední ke mně nesměle přistoupil Radek. Jelikož už jsem měla trochu naváto, veškerý stud ze mě už opadl. S Radkem jsem se začala přátelsky bavit. Alespoň jsem si to myslela.

Od kamarádek jsem se totiž posléze dozvěděla, že jsem s ním normálně bezostyšně flirtovala.

Poté, co jsme si o sobě řekli takové ty běžné věci, jako kde pracujeme, kolik máme sourozenců a co rádi děláme ve volném čase, Darina nás všechny svolala do středu místnosti. „Rozdělte se do dvojic. Budeme hrát activity,“ řekla a my poslechli.

S Radkem jsme utvořili dvojici a posadili se vedle sebe na zem. Ačkoli jsme se do té doby neznali, byli jsme na sebe neuvěřitelně napojení a jako bychom si četli myšlenky. Všechny ostatní dvojice jsme porazili a hru vyhráli.

Vezmeš si mě?

Po oslavě mě Radek gentlemansky doprovodil až před práh. Pozvala jsem ho dál. Po krásném večeru jsem s Radkem prožila ještě krásnější noc. Ráno jsem se probudila v jeho náručí. O rok starší, ale taky o sto procent šťastnější.

Podívala jsem se na něj a on se na mě široce usmál. „Nechceš si mě vzít?“ zeptala jsem se náhle. Teprve, když jsem ta slova pustila ven, uvědomila jsem si, co jsem vlastně řekla. „Chci,“ zněla Radkova odpověď.

A skutečně, o šest měsíců později, navíc v požehnaném stavu, jsme si řekli své ano i před svědky.

Anežka N. (42), Plzeň