Kdybyste se potkali s mým bratrem, že je vyučený řezník, byste mu věřili. Je to totiž velký, silný chlap. Sílu psychickou, která je nutná k tomu, aby člověk sprovodil zvíře ze světa, ovšem nemá.

Můj báječný bratr Lukáš byl jako malý kluk velký raubíř, ale tím se nijak moc nelišil od ostatních kluků. Hrál taky dost dobře fotbal a kvůli své vysoké udělané postavě byl vždycky v bráně.

Vždycky miloval zvířata

Hodně ale také četl, což bylo u kluků v jeho věku nezvyklé, a ke zvířátkům, která jsme doma vždycky měli, se choval mnohem něžněji, než třeba já.

Naše pejsky a kočičky dokázal u televize hladit bez přestávky klidně celý večer a oni ho za to vždycky bezmezně milovali. Nosil jim dobroty, a venčení, na rozdíl ode mne, z lenosti nikdy nezkracoval.

Taky jsme se kvůli němu snad stokrát málem vybourali, protože když viděl na silnici žábu nebo myš, křičel na tátu: „Okamžitě zastav!“ A to tak pronikavě, že byste si mysleli, že na silnici snad leží nemluvně.

Šokující přihláška

Proto, když potom ve čtrnácti letech přišel s tím, že jde na řezníka, ve škole se nad tím nikdo nepozastavil, doma jsme ale byli všichni v šoku. Každý z rodiny se ho několikrát zeptal, zda si je svým zvláštním rozhodnutím jistý.

Vysvětlil nám ale, že tam jde jeho nejlepší kamarád, a že si všechno o škole zjistil, takže nemáme mít péči. Rodiče tedy souhlasili a Lukáš nastoupil na učňák, co si vybral.

Hned první týden se ale ukázalo, že „všechno“, co si o škole zjistil, bylo, kde se nachází. Bylo jasné i to, že jeho nejlepší kamarád bude mít s řeznickým učilištěm mnohem menší problém než Luky. Všechno už tehdy v Lukášovi volalo, aby ze školy okamžitě utekl.

Protože je ale brácha znamením Beran, necouvl ani o píď, a i když se ve škole a hlavně na praxi každý den překonával, vydržel to.

Vegetarián mezi řezníky

No, vydržel!? Po prvním půlroce se z dosud masomilovného strávníka stal přesvědčený vegetarián a vzhledem ke své tvrdohlavosti začaly ze školy chodit i první zprávy o jeho vzpouře.

Mistry i učitele vytáčel k nepříčetnosti, a kvůli tomu často dostával úkoly tak nechutné, že se o nich ani nebudu rozepisovat. Umím si představit, že ostřílení řezníci brali Lukášovo vegetariánství jako obří provokaci.

A není divu, vždyť ho neznali tak jako my – jako zavilého milovníka zvířat. Lukáš se totiž před zraky všech na škole nad zvířaty nerozněžňoval. To by byl svým spolužákům, učitelům a mistrům jen pro smích! A tak jen provokoval a organizoval revoluce. A čím byl ve škole nešťastnější, tím větší byl rebel.

Přiblížily se závěrečky

Válčil tam takhle tři roky a máma s tátou jen podepisovali poznámky a upozornění na zhoršené známky z chování. Když se pak začaly blížit závěrečného zkoušky, jistě nejen Luky se těšil, až jeho řeznická kariéra skončí. Ale ta měla přeci teprve začít!

A to smrtí jednoho čuníka! Bratr v řeznickém mundúru stál před mistrem, ten mu podal potřebné náčiní a Lukáš na prahu budoucího povolání pravil: „Já to prase nepopravím!“ a hrdě, s bradou nahoru se díval mistrovi do tváře.

Možná že i mistr něco takového čekal, každopádně byl ale vytočený doběla. Jenže pak si pravděpodobně uvědomil, že nejlepší bude, když už mého bratra nikdy neuvidí a to se stane jen tehdy, když teď dostane výuční list.

Pracuje ve zverimexu

Napsal mu tedy nejhorší známku, se kterou ještě mohl projít, a řekl jen jediné slovo: „Vypadni!“ Takže, světe div se, od toho dne chodí po světě řezník, co nikdy nezabil zvíře. A těžko někdy zabije.

Dneska Lukáš pracuje ve zverimexu, svou práci miluje a i doma má malý zvěřinec. Už sice není vegetarián, ale mnoho věcí, u nichž viděl, jak se z masa vyrábějí, stále nekupuje. Když je náhodou koupí jeho žena, nikdy je nejí.

A pokud jde o to, kdo na Vánoce zabije kapra, dobrovolně se úkolu ujímá jeho drobounká žena Janička. Je totiž z vesnice a na rozdíl od mého bratra je zvyklá se ke zvířatům určeným ke konzumaci citově neupínat.

Navíc je jí naprosto jasné, že kdyby nechala „vraždu“ kapra na Lukášovi, nakonec by mu budovali na zahrádce nové jezírko a ke sváteční večeři by měli zcela nesváteční řízky.

Daniela K. (45), Nymburk