Moje poklidné manželství je ohroženo milencem, kterého jsem si našla před lety a měla pro zpestření dlouhé chvíle. Odmítal se rozejít a vyhrožoval vyzrazením!
Je to už pěkná řádka let, co jsem si našla milence. Bylo to trochu klišé. Dali jsme se dohromady v lázních! Předpokládala jsem, že s odjezdem bude můj prohřešek zapomenut, ale přijel za mnou až domů. Neměl to ani tak daleko, asi jen sto kilometrů.
Začali jsme se scházet pravidelně jednou týdně a oběma to náramně vyhovovalo. Byl to takový únik z šedé reality všedních dní!
Přestalo mě to s ním bavit
Nevím, co doma namluvil manželce, ale já neměla s lhaním problémy. Předstírala jsem, že mám schůzku s kamarádkami a později historku vylepšila i o cvičení a saunu. To když jsem se po společné sprše vrátila domů s mokrými vlasy. Všechno klapalo téměř pět let.
Zdá se to dlouho, ale ten čas tak rychle letí! Po takovém čase se stala ale z našich schůzek rutina. Vlastně stejná, jako v manželství. „Je načase to skončit,“ řekla jsem si a oznámila tu novinu Přemkovi. Mému milenci.
Byl z toho v šoku a zprvu dokonce myslel, že si dělám legraci! „To nemyslíš vážně. Před nedávnem jsem podal žádost o rozvod. Chystal jsem překvapení! Naplánoval jsem pro nás nový život!“ kvílel. Brečel jako želva!
Seděl s ním v hospodě
Kdyby u toho nemlátil hlavou do polštáře a neteklo mu z nosu, skoro bych ho litovala… Trvala jsem si na svém. Tohle už jsem vážně neměla zapotřebí! „Představ si to,“ hlaholil o pár dnů později můj manžel a nadšeně pokračoval:
„Seznámil jsem se v hospodě s takovým milým chlapem. Přisedl si k mému stolu. Říkal, že tě zná z minulých dob. Přemek se jmenuje! A je to fešák!“ Krve by se ve mně nedořezal. To nemohla být náhoda! A také nebyla.
„Tak co, už ses dozvěděla, s kým chodí tvůj muž na pivo? S kým si tak rozumí? Jestli budeš trvat na rozchodu, všechno mu o nás řeknu. Když nemohu být šťastný s tebou, ty nebudeš šťastná beze mě! A mám i fotky!“ vyhrožoval mi Přemek do telefonu.
Úplně se mi rozklepala kolena. Začala jsem se opravdu bát. O sebe, manžela a naše dosud spokojené manželství.
Musím si ho hlídat
Mám mlžit? Zatloukat? Podvolit se Přemkovi? Nic z toho mi nebylo po chuti. Napadlo mě jediné. Předhodím manželovi nějakou ženskou. Až jí podlehne, přiznám se k nevěře i já. Budeme si kvit! Začneme znovu. Požádala jsem kamarádku a nebyla proti.
Už dlouho o mém muži mluvila víc než obdivně. „Ale jenom jednou, ano?“ nabádala jsem ji a ona slíbila. Trochu neochotně, na můj vkus. Hned jsem jí pohrozila prozrazením. Naštěstí si také chtěla manželství udržet. Svůj slib zatím dodržela!
S manželem, kterého jsem jako náhodou při nevěře přistihla, jsme se pohádali. Potom spolu asi měsíc nemluvili. A potom se usmířili! Začínáme znovu. Jen ho musím hlídat, aby se mu ta nevěra nakonec nezalíbila!
Hana N. (55), České Budějovice