Onen krásný rozložitý strom rostl v mé rodné obci kousek od návsi odnepaměti. Už několik generací si pod ní dávalo první polibky a návštěvy odjinud ji obdivovaly.

Nakloněna jí byla i Matka příroda, protože přežila sebevětší bouřky a vichřice. Snad i proto jsme ji považovali za ochránkyni naší vsi.

Strom mu vadil

Pak se do vesničky přistěhoval pan Motecký, majitel prosperující stavební firmy. Začal si budovat vilu na pozemku sousedícím s lípou. A najednou se zjistilo, že součástí parcely je i ten kousek loučky, kde strom rostl.

Jednoho dne jsme s hrůzou hleděli na to, jak naši milovanou pamětnici likvidují muži s elektrickými pilami.

Svůj palác nedostavěl

Moje babička to viděla jasně. Podle ní se duch stromu Moteckému pomstí. Ta úvaha mi připadala jako z pohádky, ale měla jsem se přesvědčit, že bych neměla nadpřirozeno podceňovat. Pan podnikatel měl se stavbou pořád problémy:

jednou prosakovala do základů voda, jindy se sesula terasa. Pak spadlo lešení a zranili se dělníci a při větrné smršti poničily padající stromy téměř hotovou stavbu. Pan Motecký ztratil nervy a svůj palác nedostavěl. A my vysadili nový stromek. Aby i naše děti a vnuci měli svůj posvátný strom.

Jarka M. (45), Břeclav

.