Před spaním jsem myslela na svého bratra Marka, který byl v tu dobu zrovna na vojně, když vtom se najednou objevil u mé postele.
Tento tajuplný příběh se mi přihodil před třiceti lety. Byl to zvláštní zážitek, který mě utvrdil v tom, že se může duše ve spánku odpojit od svého těla a cestovat opravdu daleko – za svými milovanými. A dokonce s nimi také hovořit.
Naše myšlenky byly propojené
Tehdy byl můj o rok mladší bratr na vojně v Táboře. Měli jsme spolu úžasný vztah, od dětství jsme si spolu perfektně rozuměli, a často se nám stalo, že dříve, než jeden pronesl větu, řekl ji ten druhý. Fungovala mezi námi nějaká telepatická komunikace.
Dokázali jsme si číst navzájem myšlenky a cítit, když se jeden z nás dostal do potíží. Zážitek, který mi osud přichystal, mě přesvědčil o tom, jak silnou vazbu s bratrem spolu máme.
Byla jsem vzhůru
Stalo se to v noci, bylo mezi třetí a čtvrtou hodinou. Moji rodiče a nejmladší setra se chystali na cestu do Tábora, kde měli bratra navštívit. Protože bylo toto město od našeho bydliště dost vzdálené, museli vstávat velmi časně.
Zatímco se oni vypravovali, já jsem měla v tu dobu spát. Jenže tomu tak nebylo. Ne proto, že by mě probudili, ale proto, že se mi stala podivná věc.
Seděl na židli
U mé postele stála židle, na které jsem uviděla sedět svého bratra, nebo lépe řečeno jeho příznak. Sama přesně nevím, jak to popsat. Vypadal jako průhledná hmota ve tvaru člověka. Já jsem však s jistotou věděla, že to je můj bratr.
Vůbec jsem se ho nebála, naopak jsem byla nadšená, že ho vidím. A tak jsme si začali spolu povídat.
Nebyl to sen!
Během našeho rozhovoru vešla do místnosti (bydleli jsme v malém bytě, tak jsem spala v obývacím pokoji na rozkládací pohovce), moje sestra pro termosku s čajem na cestu a zůstala na mě udiveně zírat. Zeptala se mě, proč nespím a s kým jsem to mluvila.
Řekla mi přímo, že jí to nepřipadalo, jako bych mluvila ze spaní, ale jako dialog, až na to, že slyšela jen můj hlas. Nadšeně jsem jí odpověděla, že jsem mluvila s bráchou, že se už na ně těší. Nevěřila mi. Popisovala jsem jí podrobně, co jsem viděla.
Byla z toho zaražená, ale nakonec řekla, že se mi to určitě zdálo. Bylo to ale tak skutečné! Snažila jsem se znovu bratra přivolat, ale už se mi to nepodařilo.
Astrální cestování
Když přijel o pár dní později Marek domů na opušťák, všechno jsem mu vyprávěla. Nejprve si z toho dělal legraci, ale pak si uvědomil, že v tu noc měl noční stráž, seděl u stolu, usilovně na nás myslel a pak asi na půl hodiny upadl do polospánku.
Bylo to ve stejnou dobu, kdy jsem viděla jeho přízrak u své postele. To mě v mém přesvědčení jedině utvrdilo. Před tím zážitkem bych nikdy nevěřila, že se naše duše může během spánku odpoutat, ale asi tomu tak bude. Jiné vysvětlení pro ten zvláštní zážitek z mládí nemám.
Lenka Z. (54), Jindřichův Hradec