Po mateřské jsem se vrátila zpět do své bývalé práce, kde mě přivítalo i několik nových kolegů. Byl mezi nimi i Radim, který se na mě upnul a začal mě pronásledovat na každém kroku.

Mám skvělého manžela a kouzelnou dvouletou dcerku Verunku. Než jsem odcházela na mateřskou, dohodli jsme se se šéfem, že mi místo na obchodním úseku v naší firmě podrží. Prý jsem dobrá pracovnice a nechce o mě přijít. Byla jsem ráda a zároveň mi to lichotilo.

Na oddělení je nás celkem osm, pět žen a tři muži. Po návratu z rodičovské jsem však v práci narazila jenom na tři „staré“ kolegy. Bohužel mezi nimi nebyli ti, se kterými jsem si tenkrát nejvíce rozuměla.

Naštěstí jsem ale přátelská a komunikativní, takže jsem neměla problém, spřátelit se i s těmi novými.

Nabízel mi pomoc

Po práci jsem většinou letěla domů postarat se o malou dceru, takže mi moc času na to poznat nové kolegy víc zblízka nezbývalo. Přesto jsem si ale všimla, že s jistým Radimem se ostatní příliš nebaví.

I když se snažil upoutat jejich pozornost a dělat různé vtípky, všichni mu jen odsekávali. Bylo mi ho docela líto. Byl totiž milý, vždy se mě i ostatních ptal, jak se mám, co doma a podobně.

Taky mi nabídl, že když budu s něčím potřebovat pomoct, že mu mám říct. Této nabídky jsem o pár dní později využila. Pracovali jsme s novým programem, kterému jsem úplně nerozuměla. Řekl, že až kolegové odejdou, že mi vše v klidu vysvětlí.

Všude mě pronásleduje

Od toho dne začalo moje trápení. Ještě tentýž večer mi napsal, že je moc rád, že jsme se spřátelili. I když věděl, že jsem vdaná, zeptal se, jestli mě může pozvat na večeři nebo do divadla. Poděkovala jsem mu, ale pozvání odmítla. To ho ale neodradilo.

Kromě neustálého zvaní na večeře nebo na výstavy, za mnou začal i všude chodit. Když jsem šla po práci na nákup, řekl, že jde také, a že mě pak hodí domů. „NE“ nebral jako odpověď. Kdybychom před domem nepotkali mého muže, nejspíš by mi nákup odnesl až do bytu.

Druhý den mi do práce přinesl kytku s tím, že mi děkuje za hezké odpoledne. Kolegové se usmívali, valili oči a mně polévalo horko. Cítila jsem se trapně a kytku jsem si samozřejmě nevzala. Den nato mi donesl bonboniéru.

Manžel tomu udělal přítrž

O svém trápení jsem pověděla šéfovi. Ten ale řekl, že s tím nic moc neudělá. Že ho může akorát upozornit na to, že se chová nevhodně. To samozřejmě nepomohlo, Radimovo chování se nijak nezměnilo. Nakonec jsem se celá zoufalá svěřila manželovi.

Byl v šoku a pěkně vytočený. Hned druhý den si na Radima před prací počkal a hezky hlasitě, tak, že to slyšeli i kolegové, kteří odcházeli domů, mu řekl, že jestli v tom bude pokračovat, že si to s ním vyřídí jinak.

Nevím, jestli se lekl manželovy výhrůžky, nebo mu bylo trapně kvůli kolemjdoucím kolegům, ale zafungovalo to. Od té doby mě Radim pouze zdraví a víc si mě nevšímá.

Eva P. (38), Svitavy