Určitá slova by člověk raději neměl vyslovovat. Třeba taková, kterými chce někoho proklít!
Tenhle příběh se nestal mě, ale Ivaně, mojí nejlepší kamarádce v mládí. Kdybych tam s ní tenkrát byla já a ne jiná dívka, asi bych také měla dodnes těžké sny.
Pohřeb sledovaly z dálky
S Ivanou jsme vyrůstaly v malém městečku. Jednou z místních rázovitých postaviček, které každý znal, byl i starý podivín, o kterém všichni mluvili jako o starém Jankovi.
Lidé se ho báli, občas křičel na děti a říkalo se o něm, že ve svém chátrajícím domku týrá zvířata. Jednoho dne zemřel. Ačkoliv za ním nikdy předtím návštěvy nejezdily, přijeli nějací příbuzní a uspořádali jeho pohřeb.
Já jsem v té době byla u tety v Praze, takže to, co se stalo Ivaně a její kamarádce, znám jenom z vyprávění. Obě dívky sledovaly pohřeb starého Janka zpovzdálí. Ten den bylo zrovna pod mrakem a občas mírně pršelo.
Do téhle pochmurné atmosféry začaly Ivana s kamarádkou křičet, že starého Janka proklínají a ať se smaží v pekle, kam patří.
Chvíle šíleného strachu
Večer se dívky sešly u Ivany doma. Rodiče byli zrovna pryč, měli se vrátit až druhý den ráno. Jakmile se setmělo, začaly se dít strašlivé věci. Nejprve se ozvalo děsivé bušení do dveří, ale za nimi nikdo nestál.
Potom nešly otevřít dveře ani okna, takže obě kamarádky zůstaly v domku uvězněné. A nakonec se ozýval příšerný chraptivý hlas, ve kterém Ivana poznala starého Janka. Vyzýval obě dívky, aby svoji kletbu odvolaly, jinak půjdou do pekla také.
Vyděšené kamarádky to udělaly. Když mi to Ivana později vyprávěla, nevěřila jsem jí. Pravdou ale je, že od té doby se hodně změnila. Několikrát v životě pak byla v léčebně s psychickou poruchou. Ta druhá kamarádka dopadla ještě hůř.
Za několik let vypadla z okna v desátém patře. Prý to byla nešťastná náhoda, ale Ivana je přesvědčená, že šlo o sebevraždu!
Naďa L. (47), Teplice