Můj manžel byl stejně starý jako já, ale naše soužití dopadlo katastrofálně. Proč bych tedy nemohla zkusit štěstí s mladším partnerem?

Manžela jsem poznala, když jsem se po dlouhé době vrátila z Ameriky zpět do Čech. Hodně jsem se tam naučila, bývala by mě tam čekala i slušná kariéra, já ale chtěla žít doma a s českým klukem vychovávat české děti. Doma je prostě doma.

A protože jsem se vracela téměř se čtyřicítkou na krku, dost jsem na toho kluka, s nímž budu vychovávat děti, spěchala. Tak když se mezi mými přáteli objevil sympatický Kamil, prakticky druhý den jsme spolu chodili.

Měli jsme podobné zájmy i stejné přátele, takže nikoho nepřekvapilo, že jsme do toho už za rok a půl praštili. Další rok se nám narodila dcera a dva roky po ní i syn.

Manžela jsem vyhodila

Vratké základy našeho vztahu se potom začaly projevovat právě, když jsem byla těhotná se synem. Manžel dával přednost partě kamarádů, s nimiž od pondělí do pátku pravidelně „pařil“. Domů se vracel po půlnoci a pod parou.

Puch laciné pálenky, který z něj čpěl, mi pravidelně rozhoupal těhotenstvím přecitlivělý žaludek. Na moje prosby, aby s pitím přestal a alespoň trochu mi pomohl s dcerkou a domácností, reagoval výbuchy hněvu a dvakrát mě dokonce uhodil.

Když jsem pak porodila Lukáška a trochu se vzpamatovala, vyhodila jsem ho. Pak následovaly problematickým rozvod, majetkové vyrovnání, spory o alimenty a spousta dalších nepříjemných věcí. S manželem jsem vlastně pořád na válečné stezce.

Vůbec jsem nepřemýšlela o dalším chlapovi, to mi můžete věřit. Jenže před dvěma lety začala Kamilka chodit na lehkou atletiku pro dětičky, a tu vedl sympatický Aleš.

Má vysokou šlachovitou postavu, světlé vlasy a modré oči, a k tomu všemu má úžasně opálenou kůži. Jistě z toho, jak je pořád na vzduchu. Je to fakt sexy. Navíc se neustále směje a šíří okolo sebe báječnou atmosféru.

Pozval mě na stěnu

Jednou, to už jsme si tykali, jsem ho chválila a svěřovala se mu, že bych se taky ráda vrátila ke své oblíbené disciplíně a vyrazila na lezeckou stěnu, ale s dětmi je to těžké. On se tak roztomile, až dětsky zaradoval:

„Jé, tak to je super, jdu pozítří, pojď se mnou. Hlídání zařídím, mám super kamarádku, co hlídá děti. Nemusíš se bát, děcka jí milujou.“ Chvíli jsem překvapeně koukala a v hlavně mi běžela spousta otázek.

Pak jsem ale dospěla k názoru, že mě rozhodně nezve na rande, ale bere mě prostě s sebou sportovat, to je přeci normální. A tak jsem kývla a začala se těšit. Při výstupu na stěnu se mi malinko klepaly nohy.

Sváděla jsem to na dlouhou pauzu bez sportování, ale ve skutečnosti to bylo tím, že Aleš mě zespodu pozoroval, a mně se zdálo, že zálibně. Zase jsem sama sobě vysvětlila, jaký je to nesmysl. Převlékli jsme se, dali si místní domácí limonádu a vyrazili domů.

Pak přišel obrovský, ale dokonalý šok. Aleš mě po cestě chytil za ruku, a když jsem se tázavě podívala, přitáhl si mě k sobě, aby mě políbil. Zamlžily se mi brýle a lapala jsem po dechu. Když to postřehl, neznatelně se usmál.

Pak už jsme jen šli mlčky k mému domu. Tam mě políbil na rozloučenou, otočil se a odcházel. Já jsem nenašla sílu se pohnout a s hlavou v oblacích jsem pozorovala, jak se vzdaluje.

Doma, kde jsem se bezvládně skácela do křesla, jsem se rozhodla, že pokud bude mít o mě opravdu zájem, určitě ho neodmítnu.

Jsme spolu už dva roky

Je mu třicet, o patnáct let míň než mně, takže mě má určitě jen na chvíli. Ale já jsem si řekla, že si tu chvíli užiju! A taky si to užívám, i když ta „chvíle“ trvá už téměř dva roky. Počítám s tím, že jednoho dne může odejít, ale s tím jsem do toho šla.

A rozhodně nelituju. I když mé dvě věrné kamarádky mi neustále opakují: „Neblázni, ten se na tebe vykašle!“ „Myslíš na rozdíl od exmanžela?“ kontruju jim s vědomím, že nikdy není nic, jak se zdálo. A věty typu Myslíš, že nebude chtít děti? Takový mladý chlap!

Ty mu je už nedáš! považuju za klasiku, bez níž se neobejde žádné setkání s mámou. „Věřím, že až se to stane, rozejdeme se přátelsky,“ odpovídám jí s úsměvem. Vlastně není jediný člověk v mém okolí, který by moje počínání chápal a nějak podpořil.

Spíš mám pocit, že mi některé známé prostě jen závidí. Závidí mi toho mladého chlapa plného energie, se kterým si užívám fantastický sex i hodně sportu, a který navíc je nejlepším kamarádem mých dětí. Kdo tohle má?

Proč bych se měla vzdávat svého šťastného života kvůli možným budoucím hrozbám? Nikdo z nás přece neví, co ho čeká nazítří. Proto je dobré užívat si to hezké, co máme, teď a tady!

Hanka M. (45), Zruč nad Sázavou