S hledáním toho pravého jsem neměla problémy. Michal mě zaujal už ve druhém ročníku gymnázia, a ještě než jsem dosáhla plnoletosti, věděla jsem, že právě s ním chci spojit svůj život. A tak se také stalo, vzala jsem si Michala, když mi bylo dvacet let.

Nezlomilo nás to

K tomu, aby bylo naše štěstí úplné, chybělo jediné: miminko. Dvakrát jsem otěhotněla, ale pokaždé jsem o dítě předčasně přišla. Další pokusy mi lékaři ze zdravotních důvodů nedoporučili. Uvažovali jsme s Michalem výhledově o adopci.

Nepřízeň osudu nás nezlomila, dovedli jsme se radovat ze společných zážitků. Hodně jsme cestovali a měli spoustu plánů do budoucna. Jenže pak se stala hrozná věc. Michal tragicky zahynul. Jel s kamarády na vodáckou výpravu; já tehdy nemohla kvůli své práci.

Na jezu se s nimi převrhl člun. Michal vypadl tak nešťastně, že se uhodil do hlavy o kámen ve vodě. Všechny oživovací pokusy byly marné. Můj svět se v tu chvíli naprosto zhroutil. Přestala jsem věřit, že ještě někdy budu moci být šťastná. Řadu let jsem pak žila tak nějak odevzdaně.

Jedinou mojí radostí byly vzpomínky na společnou dobu s Michalem. Věnovala jsem se na dvě stě procent svému zaměstnání. Jednoho dne dělala naše firma zábavné odpoledne pro děti z dětského domova.

Náramně jsme si spolu rozuměly

Zaujala mě tam jedna asi pětiletá dívka, která mě neustále sledovala očima. Zaměřila jsem na ni všechnu svoji pozornost a během chvíle jsme zjistily, že si náramně rozumíme.

To odpoledne se změnil můj život, i když cesta k pěstounské péči a adopci byla pak ještě hodně dlouhá.

Z malé Lucinky je dnes velká Lucie, která úspěšně odmaturovala a vystudovala vysokou školu. Jsem na ni pyšná. Už několik let má přítele a letos si ho bude brát.

Věřím, že osud si svoji daň vybral už kdysi na mně a že moje dcera půjde za štěstím přímo, bez tragických ztrát.

Jana V. (56), Praha

Pošlete nám i vy svůj osudový příběh! Čekáme na vaše dopisy.

Ozvěte se nám na redakční e-mail: kaficko@rf-hobby.cz

Nebo napište na adresu: Můj čas na kafíčko, Bohdalecká 8, 101 00 Praha 1