Stalo se mi to před lety, ale ještě dnes mám strach, když se setmí a já jsem sama venku.
Vracela jsem se tehdy z pozdní večerní procházky. Byla jsem takhle zvyklá chodit léta a nikdy se mi nic nebezpečného nepřihodilo. Nebála jsem se, žijeme v malé vesnici, obklopené přírodou a lidé tu jsou hodní a laskaví.
Světlo se najednou vzneslo!
Toho večera jsem zašla poměrně dost daleko, až ke vzdálenému rybníku. Měla jsem za sebou příjemný den a myšlenkami jsem byla někde úplně jinde. Vychutnávala jsem si tmu a klid kolem.
Nosila jsem s sebou sice baterku, ale znala jsem krajinu tak dokonale, že jsem ji použila jen málokdy. Najednou se na kopci přede mnou objevilo podivné světlo. Svítilo nepřirozeně, trochu do zelena.
Vůbec jsem netušila, co to může být – auto jsem hned vyloučila, protože tím směrem se nenacházela žádná cesta.
Nejprve jsem byla jen překvapená, ale potom jsem pocítila strach z neznámého jevu.
Ten strach se znásobil, když se světlo pojednou vzneslo trochu do výšky a zamířilo směrem ke mně! V tu chvíli jsem se rozhodla k útěku, ale světlo mě za pár okamžiků dostihlo a rozlinulo se kolem dokola.
Smiřovala jsem se s tím nejhorším
Nevěděla jsem, který směrem mám utíkat, ale už jsem se stejně skoro nedokázala pohnout strachem. K dovršení všeho jsem v záři světla spatřila několik podivných bytostí, jen vzdáleně podobných lidem.
Měly úzké hlavy, šedou barvu pleti a dívaly se na mě velkýma očima. To už jsem málem omdlela hrůzou.
Kdysi jsem četla příběhy o tom, jak někoho unesli mimozemšťané, ale brala jsem to jako pohádku. Teď to vypadalo, že se něco takového přihodí i mně! V duchu jsem se smiřovala s tím nejhorším a zavřela jsem odevzdaně oči.
Pak se dlouho nic nedělo, a když jsem znovu oči otevřela, byla kolem mě zase jen večerní tma, jako předtím.
Jenom před sebou na obloze jsem viděla malé vzdalující se světlo. Nikdo mi to, co se stalo, nevěřil. Nedivila jsem se, stavěla bych se k tomu stejně, kdyby mi to někdo vyprávěl. Bohužel to ale je pravda a od té doby už se potmě necítím bezpečně!
Jana M. (55), Vysočina
