Když se můj syn Libor zamiloval do Terezy, chtěl jí darovat nějaký šperk. A mě napadlo, aby jí věnoval rodinný klenot po prababičce…

Chodili spolu krátce, ale mě bylo hned od začátku jasné, že se do ní zamiloval na první pohled. A neuplynuly ani čtyři měsíce a moje tušení se ukázalo být pravdivé. Syn Libor za mnou toho odpoledne přišel a povídá mi:

„Mami, vím, že s Terezou nechodím ani půl roku, ale miluji ji a chci s ní strávit celý život.“ Samozřejmě mě ihned napadlo, že ji chce požádat o ruku, ale Libor pokračoval.

„Rozhodli jsme se, že spolu budeme bydlet.“ Za mého mládí to bylo naopak – nejprve svatba a až pak společné bydlení, ale dnešní mladí to mají jinak…

Syn se zamiloval

Libor s Terezou si našli malý byt v centru města a o dva týdny později si už syn balil věci a stěhoval se. Přiznávám, že mě synův odchod z rodinného domu mrzel a bylo mi to líto, ale samozřejmě jsem mu přála, aby byl s Terezou šťastný.

Byla to moc hodná, milá a skromná dívka. Dokázala jsem si ji představit jako svou budoucí snachu a i mému manželovi byla sympatická.

Rodinný šperk

Bydleli spolu necelé dva měsíce a Libor plánoval, jak spolu oslaví půlroční výročí. Měl vymyšlenou romantickou večeři v luxusní restauraci a návštěvu divadla, ale stále nemohl najít vhodný dárek.

Chtěl pro Terezu nějaký šperk, ale prstýnek se mu zdál příliš a náušnice zase moc obyčejné. „Tak jí věnuj ten krásný perlový náhrdelník po prababičce Růženě,“ napadlo mě.

Byl to moc hezký klenot, který kdysi po prababičce zdělila moje babička a ta ho pak věnovala mně k osmnáctým narozeninám. Řadu let ale ležel ve šperkovnici, nikdo si na něj ani nevzpomněl, až teď já.

Syn s mým návrhem souhlasil, a tak jsem pro náhrdelník hned zaběhla. „Je krásný,“ zhodnotil syn, když jsem mu ho podávala. „Jsem si jistý, že se Tereze bude líbit.“

Změnila se

A jí se skutečně líbil – hned ten večer si ho nasadila a nosila ho každý den. Šperk však nepodtrhoval pouze její krásu, ale začal měnit i její povahu… Od toho dne jakoby to nebyla ona. Začala být podrážděná, urážlivá, vznětlivá.

Jejich klidný a láskyplný vztah najednou zaplavily hádky a napětí. Zvláštní však bylo, že k Tereziným výbuchům docházelo vždy jen tehdy, když měla náhrdelník na krku. Ve dnech, kdy ho na sobě neměla, to opět byla ta milá a příjemná dívka.

Byly perly prokleté?

Nedalo mi to, a tak jsem se na historii perel zeptala své maminky, která tento šperk nikdy nevlastnila, ale leccos o něm věděla.

Pověděla mi, že ho údajně můj praděd koupil své první lásce – jisté Boženě, ale když ji pak kvůli mé prababičce opustil, tak ona mu ho vrátila a on ho pak daroval jí. Co si vzpomínala, tak i prababička se ve dnech, když perly nosila, chovala jinak.

Ihned mě napadlo, zda ho tenkrát Božena neproklela. Když jsem to pověděla Liborovi a Tereze, rozhodli jsme se, že náhrdelník vrátíme tam, odkud jsem ho vzala – do šperkovnice. Od té doby už bylo zase všechno v pořádku a o půl roku později se mladí vzali…

Soňa M. (60), Litoměřice