Nedá mi to, musím se svěřit s příběhem, který se udál v naší rodině. Píšu vám o své neteři a o své sestře. Obě by zasloužily metál. Mají můj obdiv.

Tak těžkou zkoušku, kterou prošla má sestra Karla se svou dcerou Miladou, si ani jedna z nich nezasloužila, jsou to hodné ženské. Možná ale i proto, že jsou hodné, se dostaly do takové situace.

Jiné ženské by se rvaly, možná bezohledně, a zuřily by. Milada byla vždycky hodná holčička a Kája ji ani moc vychovávat nemusela, vychovávala se tak nějak sama od sebe, učila se sama od sebe, a tak ani moc nevadilo, že nemá tatínka, že je na ni máma sama.

Otec od Milady odešel, když jí byly tři roky. Alimenty posílal, ale jen aby se neřeklo a aby ho nezavřeli. Měl ovšem jinou známost a s tou měl kluka, kterému se prý naopak věnoval naplno.

Josef byl prostě jedním z těch halamů, kteří musí mít kluka, jinak z toho mají trauma. Dobře mu tak, že ho ta jeho semetrika prý dohnala až ke ztrátě duševního zdraví.

Poprvé a hned průšvih

Ale to jsem odbočila, o Josefa ani moc nejde. Když bylo Miládce osmnáct, dokončovala gymnázium a měla před maturitou. Jak říkám, byla to hodná a slušná holka a večírek po maturitním plese byl vlastně první větší flám, který dosud zažila.

Taky tam poprvé ochutnala alkohol, po skleničce sektu byla rozpustilá a ztratila zábrany. Toho ovšem tehdy využil jeden ze spolužáků.

Když se šlo po plese ještě k dalšímu spolužákovi pokračovat doma, tak ji prý odtáhl do nějaké komory nebo do skladu, a tam byl tak nešikovný, že ji přivedl do jiného stavu. Milada se pak tak dlouho bála mámě říct, co se stalo, až bylo pozdě s tím cokoliv dělat.

Karle se svěřila až po jejích opakovaných dotazech. Máma začala totiž něco tušit šestým smyslem, měla pocit, že se dcera podezřele zakulacuje. Vedly jsme společně dlouhé rozhovory, ale Milada trvala na tom, že neprozradí, kdo je autorem jejího outěžku.

Nechtěla, aby měl ten chlapec průšvih. Naléhali jsme na ni, ale jen opatrně, respektovali jsme její rozhodnutí. Kája tenkrát prohlásila, že tedy dobře, že to nevadí, že to společně zvládnou.

Podivila jsem se, nicméně nabídla jsem jim pomoc, i když jakou pomoc mohou čekat od pětičlenné rodiny. Naše děti byly tenkrát svým dupačkám přece jen dávno odrostlé, takže dědit oblečení ten capart jen tak nebude. Ale řekla jsem si, že se budu snažit…

Vyděsil se

To byl ovšem jen začátek všech útrap. Miládka došla k maturitě, byla ve čtvrtém měsíci a zkoušky udělala, ale začala krvácet, odvezli ji ze školy hned do nemocnice. Tam jí řekli, že musí do konce těhotenství zůstat ležet, jinak o díte přijde.

Tenkrát, asi po třech týdnech, se hnulo svědomí v autorovi jejího zárodku a přišel za ní s kyticí.

Byl to ale jen pokus uklidnit si své svědomí. O jeho návštěvě jsme já ani sestra neměly tušení, takže až za pár let jsme se od Milady dozvěděly, že kytky jí odevzdal, něco nervózně blekotal, ale pohled na bezmocnou Miladu ležící s nohama nahoře ho zřejmě tak vyděsil, že začal naopak mluvit o tom, že takhle si to nepředstavoval a že má život před sebou, že žádné dítě nechtěl a je to vlastně vůbec opravdu jeho?

Milada ho prý ujistila, že jeho nikdy nebude a v klidu ho poslala pryč. Porodila předčasně a velmi komplikovaně. Lékař jí sdělil, že další dítě už mít nebude.

Miminko strávilo nějaký čas v inkubátoru, ale nakonec se malý Miloš ze všech problémů i dětských nemocí vykřesal a začal utěšeně růst ve zdatného jinocha.

Povedený kluk

Kolik ty dvě do toho svého chlapečka vložily energie!

Nebylo vyhnutí, Milošek se musel stát třídním premiantem, krásným klukem, na kterého letěly holky a taky vyhledávaným kamarádem mezi spolužáky. Ty dvě, Kája s Miládkou, ho dávaly na všelijaké kroužky a další mimoškolní aktivity, jezdily s ním po výletech, aby kluk měl vzduch a poznal také trochu cizí kraje, braly ho na kulturní akce, do divadel a na koncerty. Oplácel jim svou slušností a vděkem.

Takové vlastnosti u dnešních dětí zase tak často nenajdete, sama bych mohla mluvit… Ale to už zase odbočuji.

To další, co podstatně narušilo jejich klidný i když velmi náročný život, se stalo, když se zčistajasna, to bylo Miloškovi asi dvanáct, jeho otec zase objevil. A zase s kytkou.

A že je mu to líto a že o Milošovi ví, ve městečku se nic neutají, ale měl sám teď hodně problémů a práce, tak nemohl dříve, že by se chtěl vrátit a co pro to může udělat, bude se prý snažit zasloužit si naši lásku… No, sladké řeči, co mám povídat, byla jsem tehkrát u toho taky. I já se tou scénou nechala dojmout, takže sotva se sama můžu nějak víc pozastavovat nad tím, že Kája s Miládkou kývli a mladý pán začal bydlet s nimi.

Druhá zrada

Za chvíli ale vyšlo najevo, že vlastně nemá kde bydlet, protože ho vyrazila současná družka z bytu a brání mu i ve styku s jeho dítětem, chlapečkem, který se jmenuje Lumír. No a teď měly ty moje holky na krku dva chlapy.

Jenomže tatínek nesahal synkovi morálně ani po kolena. Jen co se otec Miloše zakoukal do jedné ukulelistky, vytratil se během pár večerů jako pára.

Ukázalo se, že hudebnice má svůj byt a je vyznavačkou svobodného přístupu k životu, který Milošova otce oslňuje. Během jeho pobytu u Milady a Karly ho ty holky naštěstí nestihly nechat zapsat jako Milošova otce, takže si mohly slíbit, že už ho na dohled k chlapci nikdy nepustí.

Tady projevily opět svou sílu a životní nadhled. Obojí jim velmi závidím, protože v jejich situaci by tyhle vlastnosti prokázala málokterá žena.

Svého údělu se zhostily na jedničku a Miloš, ze kterého se stal vynikající muzikant, se jim za lásku a péči odvděčuje. Snad to může být poučení i pro jiné ženy, které mají pocit, že je jejich situace zoufalá.

Milena (61), Jižní Čechy