Některé věci vypadají jako shoda okolností, ale mohou mít své drsné příčiny!

Asi to nejméně jednou v životě zažil každý – dostal dopis, který má šířit dál, jinak se mu něco špatného přihodí. V minulosti šlo o psané listy, dnes už stačí maily. Já sama jsem jich od mládí dostala několik.

Nebyly výhrůžné, spíš slibovaly výhru nebo jiné štěstí. Vždycky jsem ten „řetěz“ přerušila. Pravdou je, že jsem nikdy nic nevyhrála, ale nešťastná jsem také nikdy nebyla.

Přesvědčila jsem jí, ať to nedělá

Předloni dostala podobný mail moje rozvedená, osaměle žijící sestřenice. Irena byla vždy typem ženy, která se při každé špatné zprávě hroutí.

Mail, který dostala, měl být rozeslán do týdne dalším sedmi lidem, jinak se adresátovi nebo jeho blízkým stane do dalšího týdne něco hrozného. Sestřenice byla zvyklá se o podobných věcech radit právě se mnou. Kupodivu jí takovýto řetězový dopis přišel poprvé.

Uklidňovala jsem jí, že se jedná o vtip, hru, nesmysl. Celkem třikrát jsem jí musela ujišťovat, ať žádné maily nikam nerozesílá. Podotkla jsem, že by se na ni příjemci dívali jako na blázna. Irena mě uposlechla. Uplynul stanovený týden.

Dva dny poté dostala sestřenice další mail. Stálo v něm, že nedodržela pokyn a ponese tedy důsledky!

Po dvou dnech přišla šílená zpráva!

Ten druhý mail zneklidnil i mě, tím spíš, že se z něho Irena začala trochu hroutit. Vyčítala mi, proč jsem jí nenechala mail rozeslat. Teď je prý už pozdě. Nedařilo se mi jí uklidnit. Dva dny nato se úplně odmlčela.

Následující den jsem se dozvěděla strašnou zprávu. Irena se zabila v autě. Jela s kolegyní z práce a seděla na sedadle spolujezdce, když do nich právě z její strany narazila větší dodávka. Její smrt mě šokovala.

Neustále jsem musela myslet na ten nerozeslaný mail. Nevím, jestli to byla krutá náhoda nebo opravdu zapracovaly nějaké zlé síly. Trápím se tím dodnes a jste vlastně první, komu jsem se s tím svěřila.

Alena D. (51), Ostrava