Byla jsem stejná jako většina žen. Přála jsem si prožít dokonalé manželství, mít pozorného a hodného manžela a děti. Jenže skutečnost se od té představy lišila.
Miloš pracoval jako řidič dálkových kamiónů, a tak jsem většinu manželství trávila s dětmi doma sama. Žádný krásný obrázek šťastné rodiny z reklam.
Vychovávala jsem naše dva, dnes už dospělé, syny, zabezpečovala jsem chod domácnosti a Miloš si zatím na svých cestách užíval s opačným pohlavím.
Navázat kontakt se ženami, to mu šlo, jak jsem věděla, dobře. Moje představy o šťastné rodině se tak rozpadly a zůstalo jen to zklamání.
Myslel si, že mě má jistou
Miloš měl zjevně jiný pohled na svět a na život a ten začal uplatňovat i doma. Jak mu vždycky všechno a všude procházelo, byl přesvědčen, že i já mu všechno odpustím.
Po veškerých těch avantýrách, ke kterým se mi přiznal, se domníval, že ho budu dál přijímat s otevřenou náručí. Nikdy by si nepřipustil, a vlastně ho to ani nenapadlo, že by svoji rodinu mohl ztratit.
Řekla jsem si „už dost“
Já jsem byla vyčerpaná ze života, cítila jsem se nepotřebná. Měla jsem pocit, že mě už nikdo nemá rád, nikomu se nelíbím a nikdo mě nechce. Nad vodou mě drželi jenom synové, ve kterých jsem našla to jediné, co jsem potřebovala.
Dávali mi lásku, pomoc a porozumění. Po dlouhých dnech, měsících a letech trápení se však stalo to, co by se mému manželovi nemohlo zdát ani v tom nejlepším snu. Jednoho pěkného večera jsem se vydala s kamarádkami na diskotéku.
Bylo to dost zvláštní a musely mě přemlouvat. Já, žena po čtyřicítce a diskotéka! Už jsem si odvykla chodit do společnosti a náhle jsem byla po letech zase v davu lidí, kteří se bavili, tancovali a radovali se ze života.
Osudové seznámení
Nejdřív jsem se jenom rozhlížela a neodvažovala jsem se k nim přidat. Tak proběhla moje první „společenská událost“ po takové době. Další sobotu mě už kamarádky moc přemlouvat nemusely.
Osmělila jsem se a šla jsem dokonce na parket. Takhle to bylo ještě několikrát, až přišla sobota, která definitivně změnila můj život. K našemu stolu si přisedl mladík s kudrnatými vlasy.
Jeden druhému jsme se představili, podali jsme si ruce a on mi dal pusu na seznámení, během které mnou nečekaně projel mráz i oheň zároveň.
Tančili jsme spolu a já jsem se konečně cítila dobře. Byl to nepopsatelný pocit, takový, jaký jsem vlastně už dávno neznala.
Zamilovala jsem se
Takhle jsme se každý víkend setkávali na diskotéce a postupně se sbližovali, i když můj rozum vydával varovné signály. Chápala jsem, že je to bláznovství – vždyť David byl o patnáct let mladší.
Z nevinného flirtu s mladým klukem se přes hlas rozumu stala osudová láska. Začala jsem s ním prožívat všechno, po čem jsem už dlouhé roky toužila. Nešlo to pochopitelně dlouho tajit, ale když dostane cit zelenou, pak je rozumu jedno, co se kolem děje.
Život je plný překvapení
Naše láska postupně překonala všechna odsouzení okolí. Poznala jsem, co je to opravdová láska a souznění. Našla jsem pochopení u muže, který je sice o hodně mladší, ale i přesto se umí dívat na svět s rozvahou a brát mě takovou, jaká jsem.
Osud tomu chtěl, že i on nyní pracuje v zahraničí, ale já věřím, že náš vztah i přes tu dálku vydrží. Vždyť co může být krásnějšího, než textová zpráva na mobil od milované osoby, ve které píše, že našel lásku svého života… tedy mě.
Přišla jsem na to, že osud si s námi umí občas pořádně zahrát. Láska si nás najde i tam, kde to vůbec nečekáme. Pochopila jsem, že na lásku není nikdy pozdě…
Jitka R. (50), Cheb
