Kdybych nedostala informaci z onoho světa, mohla jsem být v pořádných problémech!  

Svoji maminku jsem vždycky měla moc ráda a vážila jsem si jí. Dokázala mi vždy dobře poradit, a to i tehdy, když jsem o její radu moc nestála. Měla jsem dost bouřlivé mládí a prováděla věci, za které by mě třeba jiní rodiče vytrestali nebo dokonce zavrhli.

Díky mamce jsem se přes tohle telecí období dokázala přenést a nakonec jsem žila zase normálním životem.

Její smrt mě těžce zasáhla!

O otce jsem přišla poměrně brzy, byl silným kuřákem a v padesáti dvou letech zemřel na rakovinu plic. Dožil se naštěstí obou vnoučat. Moje manželství skončilo po sedmnácti letech rozvodem z obvyklého důvodu: muž se zamiloval do jiné ženy.

I v těchto nesnadných životních chvílích mi maminka pomáhala, ať už radou nebo prostě jen tím, že tu byla. Dva roky po mém rozvodu mi ale připravila snad tu nejhorší chvíli v mém životě. Zemřela náhle a nečekaně, zradilo jí srdce.

Strašně moc mě bolelo, že jsem se s ní nemohla rozloučit a říct jí, co pro mě znamenala. Z její smrti jsem se vzpamatovávala několik měsíců. Najít ztracenou rovnováhu mi částečně pomáhaly děti.

Právě syn s dcerou na mě také nejvíc tlačili – vedle jedné dobré kamarádky – abych nezůstávala sama a někoho si našla. Poslechla jsem je a tak trochu proti své vůli jsem začala pátrat hlavně po různých seznamkách. Jeden inzerát mě opravdu zaujal.

Naléhal na stěhování

Ten muž se jmenoval Martin, byl stejně starý jako já a také rozvedený – jak mi přiznal při prvním setkání, dokonce třikrát.Mělo mě to asi varovat, ale nevarovalo.

Říká se, že tonoucí se stébla chytá, a pro mě to, že se Martin objevil v mém životě, znamenalo naději. Proto jsem spoustu věci přehlížela nebo nechtěla vidět. Velice rychle jsme se s mým novým známým sblížili.

Martin brzy projevil zájem o společné bydlení, ale já jsem váhala. Bylo to na mě přece jenom dost brzy. Můj nový přítel ale celkem naléhal, takže jsem mu nezávazně přislíbila, že se brzy bude moci ke mně přistěhovat.

Té noci, kdy jsem o tom s Martinem mluvila, se stala tajemná věc. Probudila jsem se s divným pocitem, že se něco děje. Nejprve jsem byla trochu zmatená. Pak jsem spatřila, že v koutě ložnice stojí nějaká postava.

Ozářilo jí matné světlo a já uviděla svoji maminku! Naprosto mě to citově rozhodilo. Rozplakala jsem se. Maminka stála a pozorovala mě. Potom promluvila.

Najednou jsem viděla, kdo to je!

Slabým, sotva slyšitelným hlasem mi maminka sdělovala, že si musím dát pozor na svého nového partnera. Prý to není dobrý člověk, jen to zatím ještě nevidím. Takhle mi promlouvala do duše asi pět minut a já nebyla schopná ani slova.

Hleděla jsem jen na ten přízrak a tekly mi slzy. Když mi duch maminky řekl všechno, co chtěl, pomalu začal mizet. Nejraději bych bývala vstala a šla milovanou bytost obejmout, ale opravdu jsem se nedokázala téměř ani pohnout.

Na maminčina slova jsem pak intenzivně myslela celý den. Martinovi jsem řekla, že bude ještě lépe, když s jeho stěhováním počkáme. Tehdy jsme se poprvé pohádali, protože to vzal dost špatně.

S pomocí své kamarádky, jejíž manžel pracoval u policie, jsem si začala o svém příteli zjišťovat informace, což mi předtím růžové brýle zamilovanosti nedovolovaly. Zjistila jsem věc, kterou mi zatajil:

policie ho před časem vyšetřovala kvůli nějakým podvodům a dostal podmíněný trest. Když jsem se na to Martina zeptala, zuřil a skoro to vypadalo, že mě fyzicky napadne. Pro mě to znamenalo konec.

Myslel si, že to na něho prozradila jeho poslední manželka – ta mi pak zavolala a vyprávěla o domácím násilí, které s Martinem zažívala. Nebýt toho, že se mi zjevila maminka, spadla bych do velkých problémů.

Jsem jí za to vděčná, a navíc jsem získala jistotu, že po smrti všechno nekončí a že se s ní jednou znovu setkám!

Lenka Š., (51), Praha