Manželství mi vydrželo skoro čtyřicet let a nemínila jsem na tom už nic měnit. Pár krizí jsme dokázali překonat a ustát. Toužila jsem po klidu a pohodě, ale pronásledoval mě bývalý milenec.

Prožít čtyřicet let života s jedním mužem, není zrovna lehký úkol. Byla jsem pyšná, že se mi to povedlo i navzdory mnoha úskalím. Tou první překážkou byly naše rozdílné povahy. Můj Pepa byl sice pracovitý a zodpovědný, ale také k uzoufání nudný.

Nudu jsem zaháněla s milenci

Nikdy ho nic samo od sebe nenapadlo. Nikdy neuděl nic nečekaného, natož bláznivého! Byl takový ten typ úředníčka. Všechno na svém místě, všechno ve stejný čas. Hlavně nic neměnit! Já byla jeho pravý opak.

Toužila jsem po zábavě, legraci a dobrodružství. Ne, že bych byla nějaká poběhlice, ale co je na tom špatného, trochu si užít? Jenže, můj život byl jen práce, děti, povinnosti. Občas to bylo hrozně ubíjející! A tak jsem si občas našla lék na ten stereotyp.

Milence, nejraději ženatého. To aby nic nečekal ani nepožadoval. Vždycky se jednalo o bezvýznamný flirt, který ale přinesl do mého života trochu vzruchu. Ten můj samozřejmě o ničem nevěděl. Netušil, že pod maskou vzorné manželky a matky, se skrývá pěkná dračice.

Tedy, jen občas…

Švagrovi románek zachránil manželství

Jednou se na nějakou dobu stal mým milencem dokonce soused hned z vedlejšího bytu. Měl za manželku takovou semetriku, která ho pořád cepovala a hlídala na každém kroku.

Byla to velká legrace, když s nákupní taškou vklouznul na pár minutek do mého bytu a potom odešel s mými rohlíky domů, jako že je zrovna koupil v nedaleké večerce. Chodila jsem také se svým švagrem, na což nejsem zrovna moc pyšná.

Ale stalo se a dodnes máme spolu moc přátelské vztahy. Jemu to vlastně zachránilo manželství, protože jeho žena se chovala jako jeptiška a on uvažoval o rozvodu. Takhle to vyřešil po svém a kvůli výčitkám svědomí ještě svoji ženu zahrnoval dárky! Myslím, že nevěra nemusí být tak špatná, jak se o ní říká.

Patří prostě k životu, ať se to někomu líbí nebo ne!

Skrytá výhrůžka mě vyděsila

Časem moje zálety řídly, protože už jsem nebyla tak čilá, jako za mlada. S lety přibývaly nemoci a tak jsem na nějakou tu nevěru pomyslela maximálně párkrát do roka a potom už ani to.

Uplynulo skoro pět let, kdy jsem mohla bez uzardění tvrdit, že jsem věrná ženuška, když mě na ulici oslovil muž. Byl mi trochu povědomý, ale vůbec jsem nevěděla, kam ho zařadit. „Heduš, nedělej, že si mě nepamatuješ!

To bys mě tedy pěkně naštvala!“ řekl rádoby dobrácky, ale já cítila skrytou výhrůžku.

Pořádně jsem se na něho zadívala a konečně mi svitlo. Byl to číšník, s kterým jsem se kdysi zapletla na rodinné dovolené! Nyní byl nezaměstnaný a nevěděl, co s časem, jak sám přiznal. Hned mě pozval na kávu a začal mi dělat nabídky.

Já neměla zájem. Ty časy už prostě byly pryč! On si ale nedal říct.

Pomoc přišla nečekaně

Ráno stál pod našimi okny a večer také. Začala jsem se ho bát. „Jestli mi nevyhovíš, všechno řeknu tvému muži!“ vyhrožoval a já věřila, že to udělá. Bála jsem se. O sebe, manžela i o svoje manželství.

Nechtěla jsem se na stará kolena rozvádět! Jak se ho zbavit jsem ale netušila. „Hedo, co ti je, nejsi nemocná?“ zeptal se mě starostlivě švagr, který nečekaně přišel na návštěvu. Byl to ten, s kterým mě pojila společná minulost.

Neodolala jsem a svěřila se mu. Také komu jinému jsem tohle mohla říct! On se zamyslel a potom mě ujistil, že mi pomůže. Beze slova vyšel před dům, kde zrovna ten můj číšník zase okouněl.

Myslela jsem, že se zbláznil

K mému údivu sebral švagr ze země dlažební kostku a s ní rozbil okno v přízemí. Potom ulomil stěrač na autu, které tu parkovalo, a nakonec si roztrhnul košili. „Zbláznil se?“ ptala jsem se sama sebe, když jsem ho z okna pozorovala.

Vůbec jsem nechápala, co to tropí. On ale vytáhnul z kapsy mobilní telefon a někam volal. Za chvíli přijela policie. „Tady ten chlap mě napadnul a zdemoloval všechno kolem!“ tvrdil jim a oni mu uvěřili. Číšníka odvezli k výslechu.

Od té doby se neukázal. Konečně mám klid!

Heda N. (62), Ostrava