Lidé, kteří nám byli blízcí, neztratí spojení ani po smrti.

S Jakubem jsem se znala od dětství. Naše rodiny měly chaty vedle sebe. Byl o šest let starší a já do něho byl tajně zamilovaná. Líbilo se mi také, že se nikdy nevytahoval a choval se kamarádsky.

Stále jsem ho milovala

V době dospívání jsem si říkala, že si Jakuba jednou vezmu. Měli jsme spolu dál pěkný vztah, svěřovali jsme se s různými věcmi, snili jsme o velkém světě. Povídali jsme si vždycky pod jedním stromem kousek od našich chat.

Čím jsem byla starší, tím jsme se vídali méně. Bolelo mě, když jsem se dozvěděla, že Jakub se oženil a má rodinu. Pak jsem se vdala i já a občas v létě jsme se na chatě znovu vídali, i se svými partnery a dětmi. Moc často jsem se ale z Prahy nedostávala.

Od sousedů z chatové osady jsem se doslechla, že Jakub má nějaké problémy v manželství. Já jsem byla na rozdíl od něho relativně šťastná, ale uvnitř, v hloubi duše jsem ho stále milovala jako kdysi. A pak jednoho dne přišel šok: dozvěděla jsem se, že Jakub spáchal sebevraždu!

Obsypaly mě listy!

Stalo se to, když byl na chatě. Oběsil se v lese. Bylo mi z toho hrozně moc smutno, probrečela jsem pár nocí. Na naši chatu se mi pak dlouho nechtělo. Když jsem tam konečně dorazila, dala jsem se do řeči s jedním známým z jiné chaty.

Ten mi řekl, že prý Jakuba v ten večer, kdy se to stalo, viděl. Stál prý tehdy dlouho před vchodem do naší chaty. Šla jsem si sednout pod strom, kde jsme kdysi s Jakubem sedávali a vzpomínala na tu dobu. Najednou se na mě začaly ze stromu snášet listy.

Byla to magická a neuvěřitelná chvíle. Nefoukal žádný vítr, a přesto mě po chvilce listy celou obsypaly. Zašeptala jsem Jakubovo jméno, protože jsem pochopila, že mě můj dávný kamarád zdraví z onoho světa. Na moji tvář pak dopadlo ještě pár listů.

Dodnes nevím, proč se Jakub zabil. Možná mě měl rád stejně tajně jako já jeho. Každopádně ale věřím, že ta chvíle pod stromem byla z jeho strany posledním rozloučením!

Adéla G. (49), Praha