Své poslední přání si zemřelí mohou prosadit i silou!
Strýček Josef byl tak trochu podivín. Žil si uzavřeným staromládeneckým životem a veškerý čas i peníze věnoval svým koníčkům. Patřilo mezi ně i sbírání filmových plakátů.
Chtěl, aby sbírka odešla s ním
Můj syn Martin byl vášnivým fanouškem kinematografie, takže si se strýčkem rozuměl. Tajně doufal, že mu Josef jednoho dne svoji sbírku odkáže. Jednoho letního dne srazilo strýčka na silnici auto.
Nehodu přežil, ale měla trvalé následky, od té doby chodil o francouzských holích. Změnil se i povahově. Už předtím byl bručoun, nyní se z něho stal naprosto nepříjemný člověk.
I Martin ho přestal navštěvovat, protože se s ním strýček vždy zcela úmyslně pohádal. Řekl mu dokonce, ať nikdy nepočítá s tím, že by onu sbírku plakátů, kterou dával dohromady několik desetiletí, mohl získat.
Vyslovil přání, že po jeho smrti má být vložena do jeho rakve a spálena s ním. Martin mu to nevymlouval, nebylo by to ani nic platné.
Slyšela jsem jeho hlas?
O osudu Josefa jsme pak delší dobu nic nevěděli, protože se s nikým nestýkal. Zpráva o strýčkově smrti nás proto překvapila.
Nezanechal po sobě závěť a protože jsem tím pádem byla jedním z dědiců, domluvila jsem se s ostatními, že sbírku plakátů dostane můj syn. Martin z toho měl obrovskou radost. Poté, co si ji ze strýčkova bytu odvezl, pozval mě k sobě, aby mi plakáty ukázal.
Na to odpoledne nikdy nezapomenu! Jakmile mi začal syn ukazovat sbírku, ozvalo se podivné nepříjemné šumění. Vzápětí se jednotlivé plakáty začaly kroutit a samovolně ničit. Bylo to, jako by hořely bez ohně.
Se synem jsme na to šokovaně hleděli a nebyli schopni zasáhnout. Během chvilky bylo po všem. Přísahala bych i dnes, že jsem v tom šumění zaslechla strýčkův hlas. Zní to sice šíleně, ale jiné vysvětlení mě nenapadá:
protože jsme nesplnili Josefovo přání, co se má stát s jeho sbírkou, zasáhl ze záhrobí a zničil ji sám!
Vlaďka G.(51), Olomouc
