V noci se před našima očima odehrávaly věci, ze kterých běhal mráz po zádech.  

Před několika lety jsme s manželem koupili starý vesnický dům. Naším cílem bylo užívat ho jako pro letní víkendy a prázdniny a později, až budeme v důchodu, jsme tam chtěli žít natrvalo. Dům byl celkem zachovalý a jeho cena byla více než příznivá.

Ze začátku se nám tam hodně líbilo. Potom se ale začaly odehrávat podivné a tajuplné věci.

Zůstali jsme potmě!

Do vesnického domu jsme jezdili nejčastěji jen já s Vláďou, mým manželem. Občas jsme pozvali nějaké známé, jindy přijela i dcera s přítelem nebo syn a snacha s vnoučaty. Té srpnové noci, kdy všechno divné začalo, jsme tam byli pouze já a Vláďa.

V domě jsme v rámci možností zachovali všechen původní nábytek. Uprostřed sobotního večera, kdy jsme seděli v kuchyni, náhle vypadl proud. Bylo to jen u nás, jak jsem vzápětí zjistila pohledem z okna na sousední dům.

Ihned poté, co nastala tma, začalo ve starém nábytku praskat. Znělo to, jako by se těmi skříněmi, policemi a kredencí někdo snažil pohybovat. Nejprve jsme se polekali. Vláďa se pak vydal znovu nahodit pojistky, zatímco já zůstala v potemnělé kuchyni sama.

Uklidňovala jsem sama sebe, že je to jen taková drobná nepříjemnost, která se hned vyřeší. Vláďa se ale vrátil rozmrzelý a řekl mi, že se mu elektřinu nepodařilo znovu zapnout.

Vypadalo to dokonce, že je něco s hlavním jističem.

V sobotu večer jsme si těžko mohli na vesnici zavolat nějakého řemeslníka, aby problém vyřešil. Vypadalo to, že zůstaneme potmě. Rozhodli jsme se, že si tedy půjdeme lehnout dříve, než jsme měli v úmyslu.

Oba nás to šokovalo!

Dům najednou působil strašidelně. Podvědomě jsem vnímala, že se něco děje a že nás obklopuje nějaká temná a negativní energie. Můj pocit děsu se ještě znásobil, když se ozvala šílená rána a jedna z polic spadla na zem, ačkoliv byla předtím pevně přichycená.

Do toho všeho se ozval hluboký mužský hlas, který říkal něco nesrozumitelného. Kdyby se mnou v té chvíli nebyl Vláďa, myslela bych si, že se mi to zdá nebo že přicházím o rozum.

Manžel mě držel za ruku a byl z toho, co se děje, stejně šokovaný jako já. Zeptal se mě dokonce, jestli nechci raději odjet pryč. Chvíli jsem se rozmýšlela a pak jsem souhlasila, abychom se vrátili zpátky do města.

Celou cestu domů jsme v autě debatovali o tom, co měla ta strašidelná příhoda znamenat. Na duchy jsem předtím nevěřila, ale když je člověk svědkem něčeho takového, snadno změní názor.

Vláďa se v týdnu do vesnického domu vrátil kvůli opravě elektřiny, která se ukázala být dost komplikovanou i pro odborníka, jehož vzal s sebou. Přes to, co jsme prožili, jsme se rozhodli další víkend opět strávit na místě, které nás tak vyděsilo.

Smutná historie

Tentokrát se temné síly projevily jinak. Už jsme si říkali, že na rozdíl od minulého víkendu prožijeme klidnou sobotu a neděli. O půlnoci, kdy už jsme spali, nás ale probudily zvláštní zvuky. Bylo to, jako by v dálce zvonily zvony.

V ložnici se nám pak na chvíli zjevil podivný mlhavý přízrak, připomínající starého muže. Tentokrát jsme v domě zůstali. Strašidelné jevy po chvíli pominuly, ale do rána jsme toho moc nenaspali. Vláďa pak zkoušel v okolí zjišťovat něco o historii našeho venkovského sídla.

Dozvěděl se, že v padesátých letech patřil dům starému muži, který přišel během války o všechny své blízké. O tom, že v domě straší, se mezi lidmi vždycky povídalo, ale nikdo tomu moc nevěřil, protože neudělal tu zkušenost.

Tajemné jevy se v domě odehrávaly i o dalších víkendech. Vadilo mi to. Nebála jsem se, ale bylo to nepříjemné a takhle jsem si domov na stáří nepředstavovala. S Vláďou jsme se nakonec rozhodli, že dům prodáme.

Synovi a dceři jsme to nemuseli vysvětlovat, také se stali svědky nadpřirozené hrozby. Našli jsme si časem jiný venkovský dům a v něm už žádní duchové nejsou.

Anna L., (55), Praha