Moje skoro devadesátiletá maminka už nemohla zůstat doma sama a tak jsem si ji vzala k sobě. Nenapadlo mě, že z nás obou udělá málem bezdomovce!
Vzít si maminku k sobě jsem plánovala delší dobu. Bydlela sice jen o několik kilometrů dál, ale chodit ji denně kontrolovat, nakupovat a zařizovat nejrůznější pochůzky, už bylo téměř nad moje síly.
Byla jsem vdova a tak bylo nasnadě, že si svoji starou, skoro devadesátiletou maminku vezmu k sobě.
Byla na svůj věk celkem čilá a rozum jí složil jako zamlada. Luštila křížovky, četla knížky a sledovala televizi. Dokonce toužila i po počítači, protože v televizi viděla, jak všichni u něho dřepí.
Maminka se nudila
Mobilní telefon ovládala dobře. Koupila jsem jí takový ten velký, pro seniory, aby viděla pořádně na písmenka. A tak mi několikrát denně psala textové zprávy, což mě dost rozčilovalo. Klidně to přiznám!
Vždyť koho by neobtěžovalo na nákupu nebo třeba u lékaře v čekárně řešit příběhy hrdinů z nekonečných televizních seriálů? Postěžovala jsem si dceři, ale ta měla pro svoji babičku pochopení: „Mami, bábrle se nudí.
Já jí dám svůj starý počítač, ona se zabaví!“ Moc jsem nevěřila, že by se ve svém věku naučila tenhle přístroj ovládat, ale všechno pochopila raz dva. Nepotřebovala nic jiného, než zadat název stránky a číst si.
Zajímal jí bulvár i móda. Každý den četla noviny a o všem mě informovala. Bylo to skoro horší než ty textovky z mobilu! Jednou mě ale opravdu překvapila: „Objednala jsem si vitamIny. Přijdou na tvoje jméno, kvůli zvonku na dveřích. Tak to zaplať, já to to potom dám!“
Denně si něco objednávala
Musela jsem jí obdivovat, jak je šikovná. Vždyť jí to ani nikdo neučil? Musela se to dovtípit sama. V tu chvíli mě nenapadlo, že moje maminka právě našla svoji novou vášeň. Nakupování po internetu! Neuplynul snad jediný den, kdy by si něco neobjednala.
Byly to maličkosti, ale v souhrnu šla jejich cena do tisíců. Deky, léky, sazenice, květináče, potravinové doplňky. Něco jsem zaplatila a o něčem vůbec nevěděla. Do jejího pokoje jsem totiž nesměla vstoupit.
„Chci mít soukromí, ve svém věku!“ vykřikovala, jen jsem se zjevila na prahu. Krabicemi měla zastavěný celý pokoj, ale já se s ní nechtěla hádat. Viděla jsem v ní bezmocnou stařenku a přála jí, aby byla spokojená.
Já svoje soukromí ztratila. Neměla jsem ho nikde, ani v ložnici. Tam mi totiž naše bábrlinka objednala rotoped a takový ten stroj na běhání. Málem jsem se nedostala ani do postele.
A také nové matrace, pračku vzduchu a spoustu dalších krámů, které jsem neměla ani chuť rozbalit.
Zadlužila mě a já nic nevěděla
Potom přišla obálka s modrým pruhem. Exekuční výměr. Z původních sto tisíc se stal dluh skoro na dvě stě padesát tisíc. Vůbec jsem o něm nevěděla! Upomínky, pokud nějaké přišly, asi ztopila moje bábrlinka.
Byla jsem zoufalá. Skoro všechno bylo psané na moje jméno. Já byla dlužník, já musela platit. Maminka se jen smála. „Ty toho naděláš! Vy mladí se hned ze všeho hroutíte! “ Nechápala, že v sedmdesáti už tak mladá nejsem.
Že mám nervy nadranc a tlak vysoký, až se mi motala hlava. V noci jsem nemohla spát. Připadla jsem si jako v pasti. Představovala jsem si sama sebe ve vězení. Ve štráfatém mundůru s koulí na noze. Nakonec mi musel předepsat lékař prášky na uklidnění.
Prý mám cvičit jógu! Jemu se to řeklo! Já si ale stále musela klást otázku, kde seberu tolik peněz? Jak splatím dluh vzniklý úplně zbytečně? Kvůli mojí hlouposti? Kdybych maminku hlídala a byla na ní přísná, nic z toho všeho by se nestalo! Ne nadarmo se říká, že cesta do pekel bývá dlážděná dobrými úmysly.
Pomohla mi dcera
Nakonec jsem se šla vyplakat k dceři. Původně jsem jí nechtěla přidělávat starosti, měla jich i tak dost. Ale neměla jsem se komu svěřit. Chvíli přemýšlela a potom vymyslela řešení: „Musíme rychle prodat bábrlin domeček.
Zaplatí si dluhy sama. A počítač jí odebereme. Hned!“ Měla pravdu. Že mě to nenapadlo! Zchátralý domek jsme prodali rychle pod cenou, jinak to nešlo. Bábrle byla naštvaná, ale nakonec si dala říct. Zbytek dluhu splácíme každý měsíc z jejího důchodu.
Je naštvaná, protože se chystala objednat nějaký zázračný krém na vrásky s obsahem zlata. Už ale nemá počítač, naštěstí. A tak už si neobjednává spotřebiče ani vyhřívané dečky ani nic dalšího. Z nudy plete ponožky a vyšívá.
A také luští denně spoustu křížovek a čeká na výhry. Jako by ještě něco potřebovala! Já postupně prodávám všechno, co se doma nahromadilo. Je toho hodně a mně se každá koruna hodí. Když čtu příběhy ostatních, že je zadlužily jejich děti, musím se smát.
Asi jsem jediná, koho zadlužila devadesátiletá maminka!
Milena D. (70), Pelhřimov
