S vnučkou Amálkou jsme byly jedna duše. Cítila, když jsem náhle zkolabovala, stejně jako já jsem poznala, že ji hrozí nebezpečí…

Jakmile jsem svou krásnou vnučku spatřila, okamžitě jsem cítila mezi námi zvláštní magickou vazbu. Nic podobného jsem nikdy předtím nezažila, ani se svou vlastní dcerou. Vnučku Amálku jsem zbožňovala od první chvíle, co byla na tomto světě. Jak jen to bylo možné, tak jsem si ji od mladých brala na hlídání.

Mimořádný dar

Jak čas šel, utvrzovala jsem se ve svém dojmu, že se v mé vnučce narodila bytost, která se mi neuvěřitelně podobá. O tom, že si jsme hodně blízké, jsem se přesvědčila v jejích sedmi letech.

Tehdy byla dcera s manželem a partou známých na horách, když jsem v noci zkolabovala. Prostě mě moje nemocné srdíčko nějak zradilo.

A nebýt sousedky, která se na mě nemohla dozvonit, nejspíš bych už tady nebyla… Když za mnou dcera dorazila do nemocnice, pověděla mi něco neuvěřitelného.

Amálka, v té samé chvíli, kdy se mi udělala špatně, za nimi prý přiběhla do ložnice a volala, že se s babičkou něco děje.

Pátrala jsem po internetu

V nemocnici jsem měla spoustu času k přemýšlení a studování.

Dcera mi přinesla notebook, takže jsem na internetu vyhledávala různé věci, jako třeba propojení duší, empatii a další mimořádné schopnosti, které někteří vyvolení lidé mohou mít, a došla jsem k přesvědčení, že moje vnučka Amálka je jedním z nich.

Po propuštění z nemocnice jsem si s vnučkou dlouze o tom všem povídala. Svěřila se mi, že podobné pocity a vidění, jako tehdy se mnou, mívá pravidelně. Nikomu se s tím nesvěřila, pouze mě. A tak jsem se stala její důvěrnicí i rádkyní.

Duch v bytě

Uběhlo několik let. Vnučka už byla dospělá a nastěhovala se s kamarádkou do pronajatého bytu. Podle jejích slov tam s nimi bydlel i duch nevrlého starého muže. Vnučka z něj měla velice nepříjemný pocit, a tak jsem jí vyrobila amulet na ochranu.

Několik dní byl klid, ale pak mi jednou v noci vnučka celá rozrušená volala, že se ten zlý duch vrátil. Zeptala jsem se na amulet. Vnučka mi sdělila, že zmizel.

Ochranný rituál

Za ta léta jsem měla o magii mnoho nastudovaného, a proto jsem se rozhodla udělat ochranný rituál. Zapálila jsem svíčky a přichystala se. Prosila jsem dobré duchy, aby poslali vnučce mocného ochránce.

Nevím, jak dlouho to trvalo, ale najednou jsem v hlavě uslyšela cizí, laskavý hlas. Zcela zřetelně řekl: „Veď mě!“

Strach zmizel

Odpojila jsem se od těla a vznesla se. Opustila jsem své unavené tělo a ocitla jsem se v ložnici své vnučky. Viděla jsem ji ležet v posteli. Spala. Hlas mě vybídl, abych se vrátila, že mě už nepotřebuje.

V tu chvíli jsem se probudila. Cítila jsem úlevu, strach o vnučku zmizel. Hned druhý den mi Amálka volala. Prý, když se k ránu probouzela, zavolal na ni kdosi jménem. Ten hlas ji pohladil na duši. V tu chvíli se přestala bát.

Strach ze zlého ducha z ní konečně spadl a duch starce se už nikdy neobjevil.

Jindřiška L. (71), Opava