Každý, kdo se usmívá ještě nemusí být veselý. Společenské normy nás nutí být za všech okolností milí a pozitivní, i když se uvnitř cítíme sklesle.

Skrývaný smutek je velice zákeřný v tom, že o něm nikdo netuší, a nikdo tudíž postiženému nenabídne pomocnou ruku.

Nepoznaná deprese

Obvykle se předpokládá, že člověk trpící depresí je tichý, unavený a sklíčený, v těžších případech upadá do apatie a není ani schopen vstát ráno z postele.

Na druhé straně ale depresivní stavy může prožívat i jedinec, který se navenek tváří vesele a přesvědčuje vás, že mu nic neschází.

Říká se tomu usmívající se deprese. Člověk s touto nemocí žije navenek naprosto normální život a nemusí ho ani trápit konkrétní problémy. Jenomže k depresi žádný pádný důvod nepotřebujete.

Sklíčenost přichází večer

Stavy sklíčenosti na člověka doléhají hlavně večer, když mu skončí kolotoč denních povinností. Přes den jedou tito lidé možná naplno a jednotlivé činnosti mají zcela zautomatizované.

Večer, když se od nich už nic neočekává, nemusí se usmívat a fungovat, to pak na mě padne. Dostaví se pocity, že už nikdy v životě neprožijí nic hezkého, pořád jenom budu chodit do práce a žít nudný a nezajímavý život.

Přiznejte si problém

Podle odborníků je nejhorší to, že si lidé s usmívající se depresí často vůbec nepřipouštějí, že mají vážný problém. Se svými pocity se nikomu nesvěří, protože se za ně stydí a své blízké jimi nechtějí zatěžovat.

Dlouhodobé stavy sklíčenosti je přitom mohou dovést až k myšlenkám na sebevraždu. Proto je nesmírně důležité přestat se skrývat za úsměv a s někým si o svých stavech pohovořit. Deprese je nemoc, ať už v jakékoli formě. Proto je ji třeba léčit.