Odmítla jsem pozornost, která se ukázala jako nebezpečná.

Na prorocké sny jsem nikdy moc nevěřila. Když mi o nich někdo někdy vyprávěl, snažila jsem se ho přesvědčit, že se jednalo jen o náhodu, o spojitost, kterou si pak člověk sám vytvořil v hlavě.

Ve dveřích jsem se ho polekala

Loni na podzim jsem se probudila z jednoho snu uprostřed noci celá vyděšená a zpocená. Zdálo se mi totiž, že se k nám vloupal náš soused a začal nás všechny zabíjet: mě, manžela, syna i dceru. Vůbec jsem netušila, kde jsem k takovému snu přišla.

Soused, pan Řehák, byl osamělý vdovec, ale strašně hodný. Marně jsem přemýšlela, jak se mi to v hlavě zrodilo. Nesetkala jsem se den nebo dva předtím s ničím agresívním, ani nečetla nebo neviděla žádnou drsnou detektivku.

Druhý den shodou okolností u nás pan Řehák zazvonil. Skoro jsem se polekala, když jsem otevřela, protože jsem si hned vzpomněla na ten sen. Soused byl ale hodný jako vždy.

Přišel se mě zeptat, jestli bych chtěla nějaké houby – byl vášnivým houbařem a den předtím se mu prý hodně zadařilo. V minulosti už nás takhle párkrát obdaroval.

Mohli jsme být také mrtví!

Nejprve jsem chtěla houby přijmout, ale pak jsem si to rozmyslela a řekla, že třeba zase až příště. Dnes už vím, že to bylo opět pod dojmem toho snu. Dál jsem o tom v tu chvíli nepřemýšlela. Druhý den se pak stalo něco hrozného.

Při přípravě nedělního oběda mě vyrušilo houkání sanitky. Ukázalo se, že přijela právě pro pana Řeháka. Viděla jsem, jak souseda odvážejí v bezvědomí. Tehdy mě ještě nenapadla souvislost s těmi houbami.

Bylo to ale tak, pan Řehák podcenil své houbařské znalosti a otrávil se. V nemocnici krátce nato zemřel. Zpětně jsem pochopila, před čím mě můj sen varoval a děkovala jsem si v duchu za to, že jsem se jím řídila, i když vlastně jen intuitivně.

Teď už si dávám pozor na to, co se mi kdy zdá a snažím se hledat souvislosti se svým životem. Přesvědčila jsem se, že varovné sny opravdu mají svůj význam!

Hana L. (50), Tábor