Někdy je zapotřebí zásahu z nebe, aby člověk stál opět nohama na zemi.
V posledních deseti letech jsem prožívala opravdu zběsilý život, hlavně kvůli práci. Krátce po čtyřicítce jsem dosáhla velkého úspěchu v kariéře a získala vytoužené vedoucí místo ve firmě.
Manžel obětavě převzal domácí povinnosti, zatímco moje pracovní doba byla téměř nepřetržitá. Často jsem padala únavou, ale dál jsem se hnala za úspěchem bez ohledu na zdraví.
Ze stěny vystoupila postava v bílém
Stalo se to jednoho pozdního večera, kdy jsem zůstala jako poslední ve firmě ve své kanceláři. Za poslední tři dny jsem spala snad dohromady šest hodin, což se projevilo na naprostém vyčerpání.
Ve chvíli, kdy mi hlava začala klesat na stůl, ozvalo se náhle zazvonění. Nejprve jsem automaticky sahala po telefonu a pak po mobilu, než jsem si uvědomila, že slyším zvuk opravdových zvonů.
Protější stěna se rozzářila jasným zlatým světlem a z něj vystoupila podivná postava v bílém. Byl to malý roztomilý chlapec. Měl smutnou tvář a spíše jsem tušila, než opravdu viděla, že vzadu má velká bílá křídla.
Nechápavě jsem na to zjevení hleděla a docházelo mi, že se dívám na anděla. Než jsem mohla začít logicky uvažovat, chlapec mě naléhavým hlasem oslovil. Vyčítal mi, že jsem zapomněla normálně žít a ukazoval mi, jak takoví lidé nakonec dopadnou.
Došlo mi, že takhle to už nejde!
Na stěně rychle běžely obrazy těch, kdo také podlehli honbě za kariérou: uštvané, zničené, smutné tváře. A nejen to, někteří z nich umírali předčasně na infarkt nebo při autonehodách, které sami zavinili. Nevím, jak dlouho to všechno trvalo.
Pamatuji si jen, jak jsem byla otřesená a jak jsem tomu andělu v podobě chlapce slíbila, že svůj život změním. Druhý den ráno jsem na to ale už zapomněla – připomněla mi to havárie, kterou jsem málem způsobila.
Až tehdy mi definitivně došlo, že takhle už opravdu dál žít nemůžu. Dnes dělám sice hůře placenou, ale klidnější práci a věnuji se více rodině a přátelům.
A vím, že někde nade mnou bdí anděl, který by mě upozornil, kdybych se znovu stala obětí vlastní přehnané snahy všechno stihnout!
Eva N. (51), Brno