Otec mého manžela byl vzdělaný a vážený muž, s pověstí bez poskvrnky. Kdo by si pomyslel, že mi musel platit, abych mlčela o jeho zvláštní úchylce.
Dvacet let manželství dokáže zbavit člověka všech iluzí. Myslela jsem si, že mě už nic nemůže nepřekvapit. Za ty roky jsem zažila několik manželových nevěr, těžkou autonehodu dcery a také jsem několik let bojovala s vážnou nemocí.
Musela jsem do invalidního důchodu a dostala se do dost velkých finančních problémů. Manžel bydlel tou dobou u milenky a na rodinu, jak to říct slušně, kašlal. Já zůstala s dětmi sama a ještě k tomu jezdila každý týden na chemoterapie.
Byla jsem na dně. Vyčerpaná, unavená a bez peněz. Děti pořád něco potřebovaly a nájem se sám také nezaplatil. „Mami, tak si zkus půjčit od dědy, vždyť on je tak hodný!“ navrhla mi tehdy patnáctiletá dcera, když mě viděla tajně pobrekávat.
Tchán mě odbyl a nepůjčil mi
Měla pravdu, děda byl na nás všechny vždycky docela hodný. Ne, že by vnoučata nějak rozmazloval, ale choval se k nám všem slušně a synovo chování odsuzoval. Vždycky říkal, že rodina je na prvním místě! S malou dušičkou jsem se za ním vypravila.
Byl doma sám, tchyně byla jako vždy na hodině jógy, nebo s nějakými kamarádkami. Doma se zdržovala minimálně. Byla vůbec zvláštní. Nikdy nevařila a nikdy se nezajímala ani o mého manžela, svého syna. Prostě si žila svůj život a na těch ostatních jí nezáleželo.
O to víc jsem předpokládala, že s tchánem najdu společnou řeč. On mě ale překvapil bohužel nemile. „Sám mám málo, tak nevím, proč bych vás měl podporovat. Mně také nikdo nic zadarmo nedal!“ řekl mi na prahu a zabouchnul mi dveře před nosem.
Nemohla jsem tomu uvěřit. Vždyť mě ani nevyslechnul!
Přistihla jsem ho s prostitutkou
On, vážený místní politik, profesor na střední škole, se spoustou veřejných funkcí. Dokonce se tenkrát chystal kandidovat na starostu! Celou noc jsem o něm přemýšlela a dospěla k závěru, že mě špatně pochopil.
Rozhodla jsem se to zkusit znovu a lépe. Druhý den k večeru jsem se opět vypravila k němu domů. Zbývalo mi ještě pár schodů, když se otevřely jeho dveře a z nich doslova vytančila taková podivná ženština.
„Prostitutka!“ napadlo mě, ale taková zvláštní…Nesla s sebou velkou kabelu a z ní vykukovaly nějaké věci. Jakoby obleček na miminko, ale nějaký veliký… V náhlém popudu jsem se ji rozhodla sledovat. Šla pěšky, téměř přes celé město a zabočila ke svému domu.
Byly tam jen dva zvonky a tak jsem si opsala jména. No, nebylo těžké zjistit, co je ta paní zač. poskytovala „zvláštní“ služby. K nim patřila nejen prostituce, ale i jiné služby.
Můj tchán měl zřejmě zvláštní úchylku a nechával se od ní zabalit jako mimino, i s plenami!
Platí mi za mlčení
Byla to jen moje domněnka, ale i tak jsem to zkusila. Když mi nechce půjčit po dobrém, půjde to i jinak! Tentokrát jsem k němu nakráčela odhodlaná ke všemu. „Potřebuji si půjčit od vás peníze.
Nebo bych měla všem vyprávět historku o jednom velkém, vousatém miminku?“ zeptala jsem se ho také hned na prahu, aby mi nezabouchnul, jako minule. Zblednul a němě mi pokynul, abych šla dál. Zeptal se, odkud to vím, ale já jen pokrčila rameny.
Odnesla jsem si peníze, které jsem nemínila vracet. A tak jsem tchána vydírala několik let. Z něčeho jsem přece svoje děti živit musela, no ne?
Marie H. (61), střední Čechy