Příběhy – 20. stránka

Příběhy

Nikdy jsem si nemyslela, že se v důchodu budu muset znovu učit říkat „ne“. Jmenuji se Irena, je mi 70 let a až do nedávné doby jsem byla přesvědčená, že mám vcelku klidný a vyrovnaný život. Byla jsem dlouhé roky šťastně vdaná, manžela mi před časem bohužel vzala rakovina. Měli jsme jedinou dceru, ta se […]

od Petr Stránský

Naše láska začala v knihkupectví

Hodně krásných životních příběhů mívá nenápadné začátky. Toho dne jsem zrovna kupovala v knihkupectví vánoční dárky. Chtěla jsem koupit knihu i své kamarádce, která měla v oblibě literaturu o astrologii, léčitelství a podobných tématech. Já jsem se v této tematice neorientovala a tak jsem jen bezradně brala do ruky jeden titul za druhým. Náhle se […]

od Petr Stránský

Nové vydání časopisu Staré dobré časy

Právě vyšlo letošní páté číslo vašeho oblíbeného časopisu Staré dobré časy a s ním i pořádná porce příběhů ze života slavných umělců, oblíbených pořadů, perliček z natáčení a zajímavých událostí z dob dávno minulých. Dozvíte se například, jaké filmové premiéry, nezapomenutelné hity a novinky jsme obdivovali v roce 1973. Podíváte se společně s námi na […]

doporučujeme

Pronajatý byt skrýval smutné tajemství

Když jsem se dozvěděla pravdu, nevyděsilo mě to. Poté, co jsem se ve čtyřiapadesáti letech rozvedla, nebyla jsem v lehké situaci. Musela jsem v podstatě začínat znovu, bez muže, bez peněz a s dospělou dcerou na druhém konci republiky. V obchodě jsem narazila na malý inzerát, který nabízej levný podnájem v bytě 2 plus jedna […]

od Petr Stránský

Málem jsem zničila vše, na čem mi kdy záleželo

Povedlo se mi vybudovat ideální manželství. Kupodivu jsem se pokusila ten vztah zároveň zbořit. Nechápu, proč jsem byla tak hloupá. S Markem jsme se seznámili na pouti. Hned mi padl do oka, ale myslela jsem si, že on si mě ani nevšiml. Byl tam v partě kluků, já zase s kamarádkami. Pokukovali jsme po sobě, a když jsem v jednu […]

od Karla Pelikánová

Po letech jsem v sobě našla zvláštní schopnosti

Začala jsem si všímat věcí, které jsem předtím považovala za náhody. Zpětně se musím přiznat, že jsem k ezoterice a věcem mezi nebem a zemí měla vždycky spíše rozpačitý vztah. Jsem z generace, která spíš věřila lékaři než bylinkářce a radši četla společenské rubriky než horoskop. A přece se mi několikrát v životě stalo něco, […]

od Petr Stránský

Jak si naše dcera Jitka postavila hlavu

Zeťák myslel, že z naší dcery udělá ženu v domácnosti, že se vzdá své kariéry. Naše chytrá a ambiciózní Jitka se ale nedala. Musela si prosadit svou. Když si našla moje dcera Jitka ženatého přítele, navíc o deset let staršího, nebyli jsme s manželem z toho odvázaní. Štěstí našeho jediného dítěte nám bylo ale nade vše, tak jsme její rozhodnutí tolerovali. […]

od Karla Pelikánová

Toxické kamarádky jsem se chtěla zbavit

Každý den zvonila u mých dveří a stále si jen na něco stěžovala. Nenašla jsem odvahu ji vyhnat. Nakonec mi pomohl osud sám. Po rozvodu jsem zůstala několik let sama s dětmi, a to člověk potřebuje nějakou spřízněnou duši. Do dvou měsíců jsem potkala několik svobodných maminek, které se potýkaly s podobnými problémy. Nakonec jsme se začaly scházet v jedné nadaci, […]

od Karla Pelikánová

Jedno odpoledne mi změnilo život

Nikdy jsem si nemyslela, že ve stáří budu trávit čas na dětském hřišti. Když mi bylo padesát, připadala jsem si ještě celkem mladá. Chodila jsem do práce, starala jsem se o domácnost, o manžela, o děti. V pětašedesáti letech už bylo všechno úplně jinak. V kalendáři jsem neměla pracovní poznámky, ale data plánovaných návštěv u […]

od Petr Stránský

Nemoc ve mně probudila novou sílu!

Po týdnech rezignace jsem se začala bouřit proti osudu. Nikdy jsem nepatřila k typům žen, které s přibývajícím věkem stále více chodí po doktorech. Brala jsem to tak, jak jsem se cítila – a cítila jsem se vždy dobře. Práce v účetní firmě mě sice občas unavovala. Měla jsem ale pocit, že když ji zvládám, […]

od Petr Stránský

Děti nemám, tak chci být alespoň dobrá teta

Všechno jsem sestře obětovala. Když se jí narodila dcera Martinka, odešla jsem z práce, abych s výchovou neteře pomohla. Ale kde je vděk? Rodiče nám zemřeli při autonehodě. Mně bylo tehdy třináct a sestře Jitce jen sedm. Vychovávala nás babička, ta ale zemřela, když mi bylo devatenáct. O svou mladší sestřičku jsem se tedy musela starat já, a myslím, že kvůli […]

od Karla Pelikánová

O nečekaném setkání hvězdy nelhaly

Předpověď z víkendového pobytu se brzy vyplnila. Na horoskopy jsem nikdy nevěřila. Po tom, co se mi stalo loni v srpnu, jsem ale trochu změnila názor a začala víc poslouchat, co mi kdo říká. Člověk asi musí udělat osobní zkušenost. Jako by se mi dívala do duše Bylo mi právě šedesát, když jsem se přihlásila […]

od Petr Stránský

Starý dům skrýval nečekané tajemství!

Dnes už vím, že některá místa mají svoji vlastní paměť. Po rozvodu už jsem nikoho nehledala. Zůstala jsem sama a rozhodla se změnit místo i životní styl. Vzala jsem všechny úspory a koupila jsem si malý starý domek na samotě, kousek od lesa, asi pět kilometrů od jedné moravské vesnice. Začaly se dít divné věci […]

od Petr Stránský

Přísahali jsme si, že nás nic nerozdělí

Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, […]

od Karla Pelikánová

Řeka přináší leccos, někdy dokonce i lásku

Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, […]

od Karla Pelikánová

Po cestě do města jsem zažila milé setkání

Neznámá dívka mi vrátila důvěru v dnešní mladé lidi. Už dlouhé roky jezdím každý pátek autobusem do města na trh. Mám ráda svoji malou rutinu: koupím čerstvé pečivo, pár kousků ovoce a když mi zbydou nějaké peníze, tak i květiny. Cesta trvá asi půl hodiny, většinou jen tak koukám z okna nebo sleduju lidi kolem […]

od Petr Stránský