Příběhy – 12. stránka

Příběhy

Když mě začala bolet záda, přičítala jsem to věku. Ale bolest se tak stupňovala, že jsem téměř nemohla spát. Lékař mi doporučil rehabilitace, ale já jsem se rozhodla zkusit něco jiného. Pamatuji si ten první krok do jógového studia. Byla jsem nervózní, protože jsem si představovala pružné mladé ženy v barevných legínách, které se bez […]

od Johana Hůlková

Na chvilku jsem spatřila skutečného anděla

Nejlepším dárkem k narozeninám byly dobré rady od vyšších sil. Na dramatické životní zvraty lidé reagují různě. Někteří se jimi nenechají zlomit a dál pokračují v nastoupené cestě. Jiný typ lidí se ale zastaví, uzavře se před světem a trápí se. Právě tímhle typem jsem byla i já. Nebylo komu se svěřit Svým manželem jsem […]

od Petr Stránský

Nová Epocha na cestách: Společně za krásami naší vlasti

Už máte v nadcházející turistické sezoně vybráno, které zajímavosti a pamětihodnosti České republiky navštívíte? V prodeji je právě nové číslo Epochy na cestách, které vám při rozhodování určitě pomůže. Nejobsáhlejší průvodce po krásách Čech, Moravy i Slezska Epocha na cestách je i letos praktickým společníkem pro co nejúžasnější strávení volného času a inspirací pro vyjížďky […]

doporučujeme

Jak jsem našla ten nejlepší lék na světě

Hledání toho pravého bývá velká a komplikovaná šichta. Pátráte-li po někom dokonalém, nenajdete ho nikdy a skončí to osamělostí. Toho pravého jsem hledala nekonečně dlouho. Kamarádky už byly dávno provdané, vozily kočárky, a já pořád nic. „Protože neustále hledáš někoho, kdo bude dokonalý,“ vysvětlovala mi zoufalá máma. „Takového ale, holčičko, nenajdeš. To bys zůstala sama, a to ti opravdu […]

od Karla Pelikánová

Můj život voní po jablíčkách a skořici

Po dvaceti letech v kanceláři přišla obálka, která mohla znamenat konec pohodlné jistoty. Místo paniky jsem ale začala psát novou kapitolu svého života. eděla jsem u svého pracovního stolu, když mi vedoucí položil na desku obálku. Byla bílá, obyčejná, ale já okamžitě věděla, že v sobě skrývá něco, co mi převrátí život naruby. Po dvaceti […]

od Johana Hůlková

Společně jsme vytrestaly dotěrného šéfa

Některým lidem je nutno dát najevo, že se chovají nevhodně. V práci jsem zažila různé typy vedoucích, ale jeden byl kapitolou sám pro sebe. Budu mu říkat pan Novák, i když se jmenoval jinak. Byl to šéf oddělení, padesátník, který měl neustálou potřebu komentovat náš vzhled a naši náladu. Nejhorší ale bylo jeho neustálé dotýkání. […]

od Petr Stránský

Na manžela jsem měla štěstí až napotřetí

Říká se „třikrát a dost“. V případě mého hledání správného muže to platilo. Při ohlédnutí za svým životem ho vidím rozdělený na tři kapitoly. Byly to tři pokusy o dokonalý vztah, tři manželské sliby. Až ten třetí byl tím pravým. Manželství plné pravidel Vždy jsem byla přesvědčena, že manželství musí mít pevný základ. Pokud to […]

od Petr Stránský

Jak jsem se zbavila největšího zlozvyku

Všichni kuřáci to znají. Leze to do peněz a obtěžujeme tím okolí. Tolikrát jsem si dávala marně novoroční předsevzetí, až mi pomohla náhoda. Byli jsme náruživými kuřáky já i můj muž. Dokud jsme neměli děti, tak nám to bylo jedno. Pak ale přišlo první dítě, druhé a třetí. I když jsme se snažili kouřit pouze v kuchyni, přesto kouři děti […]

od Karla Pelikánová

Zázrak mě spojil na dálku s kamarádkou

Byly jsme od sebe stovky kilometrů, ale viděly jsme se v zrcadle. S kamarádkou Helenou jsme si vytvořily zvyk, který trval léta: každý týden jsme si vyhrazovaly pátek večer pro naše společná setkání. Tento rituál vznikl už v našem mládí a přečkal nejen naše manželství, ale i následné rozvody. Přepadl mě hrozný stesk Před několika […]

od Petr Stránský

Sousedka to chtěla zkusit i na mého muže

Byla tím vyhlášená! Nevím, jestli si tím něco dokazovala, nebo to byl jen její koníček, ale musela dostat každého muže v okolí. Toho mého jsem uhlídala. Jmenovala se Bára a bydlela o patro výš v paneláku, kam jsme se s manželem a dcerkou přistěhovali. Až do té doby jsme bydleli u jeho rodičů, a nedělalo to dobrotu. Náš nový byt, i když byl malý, […]

od Karla Pelikánová

U rybníka jsem potkala tajemnou bytost

Z mlhy se vynořilo zjevení, které jsem si nedovedla nikam zařadit. Ačkoliv mám ráda pohádky, vždycky jsem byla spíš žena faktů. Pracovala jsem jako účetní, celý život jsem si zakládala na logice a zdravém rozumu. Věřím tomu, co vidím a spočítám. Jenže někdy vidíme něco, co se spočítat nedá. Stalo se to u rákosí Ta […]

od Petr Stránský

Moje máma si přece zaslouží být šťastná

Nechtěla jsem, aby máma zůstala sama, a tak jsem vymyslela plán. Když do školy nastoupil nový učitel, napadlo mě, že by si mohli rozumět. Stalo se to na základní škole, kde moje máma učila matematiku a bohužel ji učila i mě, což byla hrůza. Ve snaze, aby si ostatní nemysleli, že mi nadržuje, byla až zbytečně přísná, někdy […]

od Karla Pelikánová

Po letech jsem se vrátila k zálibě z mládí

Své vnučce jsem vděčná za to, že mě znovu přiměla malovat. Kdysi dávno ve svém mládí jsem chtěla být malířkou. Měla jsem skici, akvarely, stojan a byla jsem dokonce přijatá na uměleckou školu. Bohužel mi v rozvoji zabránil další vývoj. Vztahy, rodina, práce, starosti – všechno umělecké náčiní skončilo v krabici na půdě, a tam zůstalo […]

od Petr Stránský

Zradu kamarádky jsem nedokázala odpustit

Po mnoha letech přátelství se stalo něco, co mě šokovalo. Ve svých pětašedesáti letech se často ohlížím za svým životem. Většina vzpomínek je sladkých, ale jedna bolí i po letech. Je to vzpomínka na Zdenu, moji dlouhodobou nejlepší kamarádku. Byly jsme jako dvojčata Znáte takový ten typ přátelství, kde víte, že ta druhá pozná dřív […]

od Petr Stránský

Na kraji lesa jsem našla opuštěné liščí mládě

Chtěla jsem si zkrátit cestu přes les. Déšť mě ale vehnal do opuštěného rozpadlého stavení. Nebyla jsem sama, kdo se tam ukryl. V rohu místnosti se krčila malá liška. Nebylo to poprvé, co jsem si krátila cestu domů přes opuštěnou samotu poté, co mi ujel autobus. Většina z místních to tak dělala, a to nejen ve dne, ale […]

od Karla Pelikánová

Nakonec jsem se vlastně i já stala mámou

Vlastních dětí jsem se nedočkala, a tak jsem ráda pomohla své sestře s hlídáním její dcery. Dnes mi vyčítá, že mě Janička miluje víc než ji. Mou sestru Marcelu měli mí rodiče až v pozdním věku, je o dvanáct let mladší, než já. Snažila jsem se jim ulehčit, a tak jsem se o ni starala. Nějak mi to zůstalo až do […]

od Karla Pelikánová