Každá žena by si měla před případnou svatbou svého budoucího partnera prověřit, hlavně co se týká jeho vlastností.

Žádný učený z nebe přece nepadá a chybami se člověk učí. I když je to někdy hodně tvrdá škola. V mém případě trvala devět let: přesně tak dlouho trvalo i mé nevydařené manželství s Karlem. A musím říci, že to rozhodně nebylo lehké.

Snad to všechno bylo tím, že než jsme se brali, znali jsme se poměrně málo. Svatba se ale konat musela, protože se na svět nekompromisně dralo naše první dítě. V rychlém sledu ho potom následovaly ještě další tři.

Nepomáhal mi a pomlouval

Ze začátku mi Karel ještě pomáhal, avšak brzy mě začal zanedbávat. Doslova prchal před naším bytem plných plenek a dětského křiku. Kam? Tam kam muži prchávají, a rádi. Do hospody.

Na denním pořádku byly u nás také hádky typu „Já nebudu mýt nádobí, protože ho myji každý den…“ a na to manžel: „Nehodí se, abych myl nádobí, protože vydělávám peníze, jestli sis nevšimla.

“ A já zase odpovídala: „Ano, to je pravda, vyděláváš, ale málo…“ Tak to bylo pořád dokola. Myslím, že mnohá žena to zná bohužel sama až moc dobře. Měla jsem však čtyři děti – a to už byl pořádný balvan i pouto.

Kvůli tomu jsem musela trpět Karlovi vše, i nevěry. Šířil o mně, že jsem ztratila jakoukoli úroveň a nedbám o sebe. Nebyla s ním o ničem řeč a nedalo se na něho spolehnout.

Požádala jsem ho třeba, aby výjimečně přišel včas domů, protože právě některé z našich děcek mělo svátek či narozeniny. On mi to nakrásně i slíbil, ale nedokázal slib splnit. Zklamané děti čekaly na tatínka jako vždy marně.

Nakonec jsem sebrala odvahu

Opravdový zlom v mém životě nastal, když jsem konečně nastoupila zpátky do práce. Byl to moc zvláštní pocit. Zjistila jsem totiž, že soužití s člověkem, kterého jsem si vzala, mi přináší jen stres, trvalé ubližování a ponižování.

Než jsem se však odhodlala tohle poznání přijmout, trvalo to ještě dalších pár let. Naštěstí mě hodně podpořila moje rodina. Ani to nebylo hned od počátku snadné. Oni mi totiž zprvu nevěřili, že by se to nedalo nějak vydržet.

Tvrdili mi, že všude je něco a nabádali, abych byla poslušná. Až výsledek je přesvědčil: po devíti letech ze mě byla zničená, unavená a opravdu předčasně stará ženská! Nejhorší to všechno ale bylo samozřejmě pro naše děti.

Braly rozum a začaly vidět věci svýma očima a vnímaly tu špatnou situaci. Hlavně kvůli nim jsem nakonec jednoho dne sebrala odvahu, přestala tolerovat svého manžela a podala si žádost o rozvod.

Dnes už mám dávno jiný život

Když už konečně bylo po všem, neřešila jsem otázku, zda ještě někdy někoho najdu a zda to všechno vůbec sama zvládnu.  Jen jsem se cítila po té dlouhé době hluboké nejistoty najednou krásně osvobozená.

A to jsem si, když jsem se za Karla vdávala, myslela, že to bude na celý život. Život šel zvolna dál. Lhala bych, že vše bylo na světě pro mě jen špatné. Vychovala jsem své děti a to není, myslím, zase tak málo.

Dnes už dávno všichni čtyři vyletěli z hnízda a mají buď své rodiny, nebo dlouhodobé vztahy. Jsem za to moc ráda. Rozvod a moje neblahá zkušenost s Karlem mi přinesly ještě něco.

Při rodičovském boji o čistou duši dětí jsem potkala jednoho super muže, který si před tím už také prošel svým rozvodovým očistcem. Ukázalo se, že jsme se oba z našich předešlých vztahů dostatečně poučili a oba už moc dobře víme, co opravdu chceme.

Začala jsem nový život po boku někoho, s kým jsem dodnes. Vážím si toho a svoje manželství s Karlem dnes považuji za životní omyl, jehož jediným kladným výsledkem byly čtyři děti.

Eva K. (55), Chomutov