nejsem sama
Úvod
Krása a zdraví
Recepty
Nápady
Magický svět
Cestování
Partnerské vztahy
Příběhy
Domů     Životní láska zaťukala na dveře zjara
Životní láska zaťukala na dveře zjara

Bydleli jsme ve stejné vesnici, malé jako dlaň. Mirek se mi líbil, jenomže si mě vůbec nevšímal. Myslela jsem, že jsem mu lhostejná. Vždycky jsem měla ráda jaro, ale bylo tu cosi, co mi radost z probouzející se přírody kalilo. Kupodivu to byly Velikonoce, nádherné a dojemné svátky jara.

Dny se prodlužují, slunce zvědavě vykukuje z mraků a pěkně při tom pozlatí krajinu, holé větve stromů se pomalu začínají zelenat, ze zahrádek září petrklíče, tulipány, krokusy. V naší vesnici se Velikonoce slavily se vší parádou, což nebylo nic pro mě.

Některým kamarádkám nevadilo, že je honí řvoucí houf kluků s vrbovými pruty. Že je švihají a že to bolí a pálí jako čert. Prostě byly rády, že jsou středem pozornosti a že se o ně kluci zajímají. Mně to vadilo.

Nevím, proč by se mi mělo líbit, když mě někdo honí a chce mě zmlátit. Babička s mámou namítaly, že je to přece lidová tradice a že je ji třeba dodržovat.

Myslím, že by se ženy měly proti takové tradici vzbouřit, ale kupodivu to neudělaly ani dnes, kdy se tolik dbá na lidská práva.

Zatímco kamarádky si divoké útoky mladíků ozbrojených vrbovými pruty s mašličkami vychutnávaly, mně se z toho dělalo zle. Postupem času se pro mne svátky jara staly obávaným strašákem.

Už když mi byly tři nebo čtyři roky, zkrátka co mně paměť sahá, chodil naší malou vískou hrozivý průvod kluků, který se valil do každých dveří, protože všude nebo téměř všude bydlila nějaká žena.

Věk je nezajímal, „zmydlili“ každého, stařenku nebo předškolní děcko, bylo jim to jedno.

Nejvíce záležet si pochopitelně dávali na mladých dívkách, ty pak ukazovaly modřiny, boule, odřeniny, škrábance, a k mému úžasu je předváděly širokému okolí s jakousi pro mne nepochopitelnou hrdostí.

Připadalo mi, že by měly spíše zavolat policii, a ony byly na tu újmu na zdraví ještě pyšné! Naše obec byla tak malá, že každý každého znal.

Měli jsme rybník, kapličku a hasičskou zbrojnici, zatímco obchod, hospoda i škola byly přes kopec, v sousední střediskové obci.

Ráno jezdil do školy autobus, komu ujel, musel pěšky. Mezi opozdilci býval pravidelně i Mirek, který se mi líbil. Byl o rok starší než já. Nikdy si mě nevšímal, a tak jsem si dávala velký pozor, abych si ho také nevšímala.

Měla jsem pocit, že ho zajímám asi tak jako včerejší noviny. Přehlížel mě jak lány. Mirek býval mezi velikonočními „útočníky“ pravidelně, ale zdálo se mi, že se drží zpátky. Zpravidla stál v pozadí a mával řehtačkou, která vydávala nepopsatelně příšerný zvuk.

A mým směrem se nikdy ani nepodíval. Nejhorší bylo, že jsme se ani nezdravili. Přitom bydlel v naší ulici, jen asi o tři domy dál, a moji rodiče a jeho rodiče se kamarádili. I prarodiče byli dobrými přáteli.

Jen my dva, Mirek a já, jsme se chovali jako absolutní zoufalci. Dokonce s tím přišel i můj děda, ptal se mě, proč se s Mirkem přehlížíme. Prý mu to říkala prodavačka z koloniálu. Prý nás pozorovala v obchodě a bylo jí divné, proč si neřekneme ani: ahoj.

„Vy jste si něco udělali?“ vyzvídal děda. „On tě něčím urazil?“ To už jsem byla v pubertě a zaječela jsem: „Vůbec nic jsme si neudělali! To nemají vesničani nic jiného na práci, než šmírovat lidi?“ Ve skutečnosti mi to bylo moc líto.

Myslím to, že si mě vůbec nevšímal. Živá duše netušila, že jsem do Mirka zamilovaná. Neřekla jsem to nikomu, ani mámě, ani nejlepší kamarádce. To už mi táhlo na sedmnáctý rok. Chodila jsem na gymnázium, Mirek na průmyslovku.

Jezdili jsme vlakem, při čekání jsme na nádraží každý postávali ve své skupince a jeden druhého ignorovali. Dbala jsem na to, abych byla oblečená co nejlépe, pravda, s oděvy byl v té době trochu problém.

Naštěstí máma uměla docela dobře šít a ve volných chvílích mě to učila. Sukni jsem zvládla s přehledem, nejsnazší byla co nejkratší. A minisukně byly naštěstí v módě.

To jaro, o kterém chci vyprávět, jsem si „spíchla“ bílou sukýnku s drobnými červenými kvítky, k ní jsem nosila mámin rolák a boty na podpatku téže majitelky.

Neříkám, že to bylo vysloveně s jejím svolením. Neviděla to ráda, ale tolerovala to, občas. Nechci vypadat neskromně, ale myslím, že jsem vypadala velmi dobře. Slýchala jsem uznalá hvízdnutí ze skupinky hochů čekajících na vlak.

Mirek nic. Bylo to ztracené. Byla jsem zoufalá! Přiblížily se moje sedmnácté narozeniny a s nimi i svátky jara.

Počasí jako vymalované, z trávníku zvědavě vykukovaly tulipány, slunce se koupalo v obecním rybníku, ptáci jásali tak hlasitě, že mě to budilo ve čtyři hodiny ráno.

Ráno na Velikonoční pondělí mě rodiče i s babičkou a dědou, bydleli jsme totiž ve velkém domě mých prarodičů, pozorovali s jiskřičkami v očích.

„Zase to tvé oblíbené Pondělí velikonoční, viď?“ dělala si ze mě legraci máma, když mi nesla ke stolu čaj a míchaná vajíčka.

V proutěných mísách trůnila vejce barevná, na vrbových proutcích ve veliké váze visely na dlouhých stužkách nádherné kraslice. „A tobě nevadí, že tě taky zmlátí?“ divila jsem se. „Vždyť to nevadí ani mně,“ ozvala se vesele babička.

„Aspoň se trochu proběhnu. Je to legrace, cožpak nemáš smysl pro legraci?“ Ještě jsem ani nedojedla, a už se ozval podezřelý šramot. Zamrazilo mě. Oni se totiž nenamáhali ani zvonit, vždycky se přehoupli přes plot a plížili se k domu.

Nám ženám nezbývalo než otevřít, byli schopni rozmlátit dveře, a rozběhnout se po zahradě. Schovat se v domě nám děda zakázal, tvrdil, že by následně vznikla hmotná škoda. Majerovům ze sousední ulice takhle jednou vnikli do vilky.

Výsledkem bylo rozbité okno, dvě zrcadla napadrť, rozlomené dveře pokoje, stržený závěs a pak ještě nějaké drobnosti jako rozbité nádobí či odloupnutá omítka. A dvě lehká zranění, kdy dva mladíky pokousal rozčilený dobrman pána domu.

My ženy jsme se rozběhly po zahradě, jako když střelí do vrabců. Mám pocit, že babička uháněla dozadu k veliké borovici, ale ji bili jen symbolicky. Máma dostala solidní nářez, ale co to bylo proti mně! Všichni mě švihali, ale jeden mě řezal hlava nehlava.

K mému nebetyčnému úžasu to byl ten, který vždycky jen stával v pozadí. Mirek! I teď, s odstupem mnoha let, si říkám, že to tehdy opravdu přehnal.

I když jsem si oblékla kalhoty a mikinu s dlouhým rukávem, byla jsem sešvihaná bez přehánění do krve, dokonce se mi jednou trefil i do obličeje.

Bolestí jsem se rozbrečela. Mirek couvl, vypadal provinile. I zbylí si všimli, že něco není v pořádku. Zmizeli. Rozběhla jsem se do pokojíčku a práskla za sebou dveřmi. Do večera jsem nevyšla, oběd odmítla.

Brečela jsem nejméně hodinu. Že se nestydí, surovec! Pronikavější než bolest byl údiv. Jak to?! Vždyť si mě nikdy nevšímal! Když jsem se vrátila druhý den ze školy a otevřela učebnici, že napíšu úkol, zacinkal zvonek.

U zahradní branky stál Mirek. Vypadal tak zoufale, až mi ho bylo líto. Ten obrázek mám dodnes před očima. Teplý jarní podvečer, liduprázdná ulice. Nikde nikdo, jen provinilý kluk v džínách a teplákové bundě, s kyticí jasně žlutých narcisek.

Jako by mu slunce spadlo do náruče, tak zářily. Působil dojmem, že na mě hodí květiny a uteče. Ale přešlápl z nohy na nohu a nedbale pravil: „Promiň.“ Vzala jsem si kytici a sykla jsem:

„Dobrý.“ Těmito dvěma slovy jsme zahájili naši známost, postupem času vážnou, nyní trvající desítky let a posvěcenou sňatkem, dětmi a vnoučkem..

0 0 hlasy
Article Rating
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
sdílejte článek
Předchozí článek
Další článek
Související články
Já a Klára jsme k sobě měly vždy velmi blízko. Pak ale řekla něco, co mě zranilo, a já jsem na svou sestru úplně zanevřela. Muselo uběhnout hodně času, než jsem si uvědomila svou chybu. Naše rodina nikdy nebyla dokonalá, ale měla jednu výhodu, uměla se smát. Například já a moje sestra Klára jsme se smály pořád. V dětství, v pubertě, […]
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela […]
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky […]
Nechala jsem se přemluvit ke zvláštnímu pokusu. S kamarádkou Editou se znám už dlouhé roky. Odjakživa ji přitahovaly záhadné jevy, tajemno a všechno, co souvisí s nadpřirozenými silami. Nestačilo jí o těchto věcech pouze číst, ale sama se snažila různé magické praktiky vyzkoušet. A jednou se jí to s mojí pomocí opravdu podařilo! Nejprve jsem to […]
reklama
Partnerské vztahy
Zhatil všechny naše plány
Dlouhé roky jsme měli za samozřejmé, že jednou všechno předáme našemu synovi. O to větší bylo naše překvapení, když firmu odmítl. Rodinnou firmu jsme s manželem založili před třiceti lety. Pavel vyráběl nábytek na zakázku, já vedla účetnictví a vyřizovala objednávky. Postupně jsme vybudovali dílnu s více než dvaceti zaměstnanci a naše děti, David a Tereza, tím vším žily odmalička. […]
Jejich dohady nebraly konce
Pět let jsme slavili Vánoce nadvakrát, narozeniny na střídačku a při každé rodinné události hlídali, kdo přijde a kdo raději zůstane doma. Můj bratr Petr a sestra Hana totiž spolu přestali mluvit. Maminka poslední dva roky svého života bydlela u mého bratra Petra. Sestra Hana žila daleko a domů jezdila méně, než by si bratr představoval. Po matčině smrti se […]
Poznáte, že vám partner lže?
Nemusíte být žádná věštkyně, abyste dokázala vycítit nebo jednoznačně poznat, jestli váš drahoušek říká pravdu, nebo se vás chystá obalamutit. Důležité je sledovat jeho mimiku a nenápadná, drobná gesta.   Právě to všechno totiž vypovídá, a může tak odhalit mnohé… Dívejte se do očí Zorničky ukazují, co cítí, na co myslí a jak se v nejbližších minutách zachová. Když se partnera […]
Záchrana vztahu v jediné větě…
Rozpadají se vám představy o pěkném partnerství pod tíhou stereotypu, hádek a dohadování? Často za tím není ztráta lásky, ale to, že jste spolu přestali mluvit. Místo hlubokých rozhovorů se z nás postupně stávají spíš provozní manažeři domácnosti. Přitom stačí tak málo – položit si vzájemně správnou otázku ve správnou chvíli. Objevte otázky, které mezi vámi posílí důvěru a vrátí do vašeho […]
Cestování
Kronplatz již čeká!
Oblíbené lyžařské středisko v Jižním Tyrolsku je jednou z největších bran do italských Dolomit. Téměř vždy vás tu bude čekat slunečné počasí. Místo je ideální pro milovníky přírody a zejména zimních sportů. Kde hledat kouzelný Kronplatz? Toto krásné horské středisko leží v severní Itálii, konkrétně v Jižním Tyrolsku v malebném údolí Pustertal a je oblíbenou destinací nejen pro rodiny s dětmi, ale […]
Za kouzlem adventu do Německa: Vánoční atmosféra ožívá!
Vánoční čas klepe na dveře, proto není od věci si udělat plány, kde ho strávit. Skvělým tipem jsou adventní trhy v sousedním Německu. Ale které z měst vybrat? Tady je malý přehled. Erfurt Rozhodně nebudete litovat, když vyrazíte do města nabitého historickou architekturou, Erfurtu, který leží necelé tři hodiny jízdy autem od českých hranic. Je krásné už […]
Mauricius je ostrov zamilovaných
Není to předražený ráj, přitom nabízí všechno, co si můžete přát. Tady se spojuje exotika s luxusem a skvělým odpočinkem i příjemným dobrodružstvím − nejlépe ve dvou. Objevte Mauricius, ostrov, který je jako stvořený pro romantiku a dobrodružství zároveň. Proto sem velmi často jezdí zamilované páry na svatební cestu. Tyrkysové vody Indického oceánu omývají bělostné písky ostrova a tropické zahrady […]
Dovolená snů v karibském ráji
Říká se jí Dominikána a v poslední době uchvátila spoustu celebrit. Všechny návštěvníky bez rozdílu nadchne průzračné Karibské moře, běloskvoucí písek a divoká příroda. Relax si dopřejete u vodních radovánek, skleničky místního kvalitního rumu či ručně baleného doutníku. Pojďte s námi objevit zákoutí Dominikánské republiky. Dominikánská republika nabízí příjemnou teplotu moře, kdy pobřeží lemované palmami vybízí k romantickému odpočinku. […]
Krása a zdraví
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme.  Právě to nám může […]
Bolí vás žaludek? Nestresujte se!
Za jeden z největších problémů moderního způsobu života je považován všudypřítomný stres, který může způsobit mnoho zdravotních problémů, a to nejen psychických. Trápí nejenom dospělé, ale i děti a negativně se podepisuje na našem zdraví. Jeho častým a velmi nepříjemným důsledkem je žaludeční neuróza. Onemocnění, které má původ v hlavě Začne to bolestí žaludku, pak se objeví pálení žáhy, nevolnost nebo […]
Teď už vám vítr účes nerozfouká
Vítr ve vlasech je sexy, ale jen v reklamách s vyumělkovanými modelkami. Raději se do špatného počasí vyzbrojme něčím, co vaši hřívu bezpečně ochrání. Znáte to. Při odchodu z domu si do poslední chvíle upravujete účes před zrcadlem, a veškerá paráda je vmžiku pryč, jakmile venku zafouká vítr, padne mlha nebo se rozprší a i pod deštníkem si vlasy dělají, co chtějí. Suchý šampon […]
Jaké léčivé bylinky vám vrátí pocit klidu?
Příroda ukrývá skutečné poklady pro pocit vašeho klidu, které jsou nade všechny léky. Víte, které bylinky vám mohou pomoci při stresu a výkyvech nálad? Stačí si dopřávat špetku a z obyčejné bylinky se může stát elixír! 1) Mučenka pletní Bylinka se zklidňujícími účinky je ideální při neklidu, podrážděnosti a nervozitě. Tiší rozbouřenou mysl před spánkem, aniž by […]
Magický svět
Rostliny jako strážci domova
Nejsou jen krásnou zelenou dekorací. Jsou to vlastně malé magické bytosti s jemnými vibracemi, které dokážou přitahovat radost a klid.  Pěstování květin není jen o pouhém zalévání a utírání prachu z listů. Je to tichý, neobyčejně hluboký rituál propojení s přírodou přímo uprostřed vašeho obývacího pokoje. Rostliny nasávají těžkou energii, čistí vzduch od škodlivin, ale především vyzařují harmonii, která […]
Jaká jste podle čínského horoskopu?
Podle čínské astrologie Buddha kdysi uspořádal velkou oslavu rovnosti všech zvířat a každé zvíře pak převzalo vládu nad jedním rokem. Podle roku vašeho narození zjistíte, jaké zvíře jste a co je pro vás typické. Krysa 1948, 1960, 1972 Oplývá šarmem, vysokou inteligencí i nepřehlédnutelným charismatem. Je citlivá, ostražitá, šetrná a buduje si k druhým hluboká pouta. S pomalejšími lidmi jí však […]
Mocná síla přírody vyléčila mou duši
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se […]
Prý na nás číhalo v domě dávné prokletí…
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Starlux obhájili pět hvězd a vsází na letadla, jako na umělecká díla
iluxus.cz
Starlux obhájili pět hvězd a vsází na letadla, jako na umělecká díla
Tchajwanská letecká společnost STARLUX Airlines potvrzuje, že luxusní cestování nemusí být výsadou aerolinek s dlouhou historií. Přestože své první cestující přivítala teprve v roce 2020, dokázala se
The Hum: Záhadné dunění, které slyší jen vyvolení. Odkud se bere zvuk bez zdroje?
enigmaplus.cz
The Hum: Záhadné dunění, které slyší jen vyvolení. Odkud se bere zvuk bez zdroje?
Představte si, že se uprostřed noci probudíte a slyšíte hluboké, nepříjemné dunění. Připomíná vzdálený dieselový motor, který nikdy nevypne. Projdete celý dům, otevřete okna, vyjdete ven, ale nikde ne
LITOMĚŘICKÝ ADVENTNÍ JARMARK
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÝ ADVENTNÍ JARMARK
Hrad v Litoměřicích připravil den plný vánoční inspirace, tradičních řemeslných výrobků, originálních dekorací a drobných dárků pro vaše blízké. Chybět nebudou ani pekařské a cukrářské dobroty, voňavé pochutiny a pestrý doprovodný program. Na své si přijdou také děti, pro které budou připraveny tvořivé dílničky s vánoční tématikou a setkání se živými zvířátky. Můžete se přihlásit
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Marináda z vína
tisicereceptu.cz
Marináda z vína
Díky marinádě z vína získají grilované pokrmy lahodnou chuť a křehkost. Potřebujete 0,7 l bílého nebo červeného vína 1 sklenka octa 1 sklenka oleje 3 cibule 3 stonky řapíkatého celeru 3 mrk
Starship zvládla návrat z oběžné dráhy, první stupeň však SpaceX ztratila
21stoleti.cz
Starship zvládla návrat z oběžné dráhy, první stupeň však SpaceX ztratila
Patnáctý zkušební let největší rakety světa přinesl společnosti SpaceX významný úspěch, ale také i nezdar. Poprvé se jí podařilo zachytit horní stupeň Starship po návratu z oběžné dráhy. Plánované zac
Krvavý vodopád z Antarktidy: Teče z ledovce zpráva z jiného světa?
epochalnisvet.cz
Krvavý vodopád z Antarktidy: Teče z ledovce zpráva z jiného světa?
Uprostřed bílé antarktické pustiny vytéká z ledovce rudá voda. Nestéká z hory, ale přímo z ledu, jako by se v něm otevřela stará rána. Blood Falls děsí barvou, ale ještě více tím, co se ukrývá pod povrchem. Je krvavý vodopád jen přírodním úkazem, nebo oknem do světa, který přežívá bez světla a téměř bez kyslíku?
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Když se ženy vydávají do školy: Vzdělání jako cesta ke svobodě
epochaplus.cz
Když se ženy vydávají do školy: Vzdělání jako cesta ke svobodě
Ještě před dvěma staletími se vzdělání žen považuje spíše za zbytečný přepych než za samozřejmost. Dívky se mají naučit vést domácnost, vychovávat děti a být dobrými manželkami. Myšlenka, že by mohly studovat matematiku, právo nebo medicínu, vyvolává údiv, někdy dokonce pohoršení. Přesto se postupně objevují odvážné ženy, které chtějí pravidla změnit. První důležité kroky přicházejí
Soulad podle harmonie zlatého řezu
rezidenceonline.cz
Soulad podle harmonie zlatého řezu
Vznosné křivky rezidence Habitação Áurea v regionu Amarante na severu Pyrenejského poloostrova vytvořily díky dané koncepci prostor s přirozenou rovnováhou, otevřený krajině, světlu i modernímu rodinnému životu. Neutrální barevná paleta a přírodní textury, jež byly použity v dokonalém souladu, přispívají ke klidné a sofistikované atmosféře, zatímco architektonické prvky, jako je prosklená terasa a stropy v
Skrývala velký stud
skutecnepribehy.cz
Skrývala velký stud
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz