Nemohla se smířit s tím, že jsem jí přebrala přítele. Každý úplněk na mě ve snu hodila hada, který mě chtěl uškrtit.

Patřím mezi ty, kterým se zdají sny hodně, většinou mě varují před nebezpečím nebo mě připravují na budoucnost. Ale před půl rokem se mi začal zdát tak ošklivý sen, že mi při vzpomínce na něj ještě dnes běhá mráz po zádech. A ten sen se neustále opakoval.

Usedla jsem ke kalendáři a objevila, že se vrací vždy v den před úplňkem nebo ihned po něm. Sen začínal vždycky krásně. Objevila se žena oblečená v nádherných modrých šatech, stylem oblečení a účesem mi připomínala jinou dobu.

Stále se jen usmívala, naráz se však smát přestala a hodila na mě velkého hada. Poté zmizela. Ve spánku jsem cítila tu velkou tíhu, která na mě dopadla, a začala jsem se dusit. Tenhle sen mě vždycky probudil.

Pomohl kamarád

Začínala jsem přemýšlet o návštěvě psychologa, ale nejdříve jsem zašla za svým kamarádem Janem, známým psychotronikem. Toho můj sen zprvu překvapil, ale pak o něm zapřemýšlel. Došel k názoru, že to musí mít souvislost s některým z mých minulých životů.

Honza mi začal pokládat mnoho otázek, i zdánlivě bezvýznamných. Nakonec došel k závěru, že jsem ženě z mého snu přebrala jejího milého. A že to byla nejspíš moje kamarádka, která mi tu zradu nemůže odpustit ani po smrti. A tak si mě našla.

Neměla v hrobě klid Během dalšího rozhovoru jsme se dopracovali k tomu, že zemí, kde jsem žila, bylo Španělko.

Jeho názor mě překvapil.

Opravdu se v této zemi cítím nejlépe a ráda do Španělska jezdím. Kdysi jsem tam prý byla tanečnicí a mým tanečníkem byl krásný tmavovlasý uhrančivý muž, přítel mé nejlepší kamarádky. Zamilovali jsme se do sebe, kamarádka se ale s mou zradou nikdy nevyrovnala.

Pronásledovala mě a ničila po celý minulý život a postarala se o náhlou smrt mého milého. Ale ani to jí nestačilo. V hrobě neměla klid, pro svou nenávist a závist musela pikat.

A tak usilovně jako duch hledala mou duši, kam se v novém životě vtělila, aby mě mohla chodit strašit.

Odpustí mi někdy?

Prosila jsem známého, aby mě té nenávistné duše zbavil. Bylo vidět, že to i pro něho je tvrdý oříšek. Slíbil ale, že se pokusí do dalšího úplňku něco vymyslet.

S hlavou plnou zmatených myšlenek jsem se plížila domů a přemýšlela, jestli nemám běžet do nejbližšího kostela pro svěcenou vodu. Jan se mi naštěstí ozval už za dva dny. Řekl, že to musím zkusit po dobrém.

Před úplňkem jsem rozestavěla po celé ložnici hotovou srdíčkovou alej, u postele na stolku napsala ve španělštině: „Promiň, moje nejlepší kamarádko!“ A v hrůze šla spát. Ten sen přišel a začal stejně. Zase stála u mé postele a smála se na mě.

Už jsem čekala tu chvíli s hadem, když její zrak spočinul na stolku s nápisem. Když se na mě zase podívala, už se nesmála, v očích se jí zaleskly slzy. Otočila se a běžela pryč. Od té doby se už nikdy neobjevila.

Miluše (43), Frenštát.