Dlouho jsem si myslela, že mám doma téměř ideálního muže. Jenže pak si Jakub našel jinou, a já zůstala sama. Protože jsme neměli děti, zbyla mi jen prázdná náruč a oči pro pláč.
Roky jsme spolu byli šťastní, jenže pak přišlo kruté vystřízlivění. To když mi Jakub jednoho dne oznámil, že má už dlouho poměr se svou sekretářkou a že se s ní chce oženit.
Nu, a protože jsme stále ještě byli manželé, chtěl po mně, abych přistoupila na rozvod. V tu chvíli se moje iluze o šťastném životě zhroutila jako domeček z karet.
Ale nebylo zbytí, Jakub mě nemiloval, tak nemělo cenu setrvávat ve vztahu jen ze slušnosti. Byla jsem dočista zlomená a vůbec netušila, co si počnu dál.
Koupila jsem si nové kolo
Naštěstí se Jakub odstěhoval z našeho domu a já měla dostatek klidu, abych si srovnala myšlenky v hlavě. Nechtěla jsem být typickou zoufalkou, kterou rozvod srazí na kolena.
Když opadl první šok, vzala jsem svou znovunabytou svobodu jako druhou šanci. Aby mi nebylo smutno, vzala jsem si pejska z útulku a začala s ním chodit na dlouhé procházky po okolí.
Koupila jsem si nové kolo a spolu s kamarádkou Věrkou jezdila na dlouhé výlety. Dokonce jsme si spolu vyrazily v létě k moři a užívaly si nezávazného flirtování s místními mládenci.
Můj dávný sen
Když jsme se vrátily, začala jsem přemýšlet nad tím, že bych možná mohla změnit profesi. Práce v kanceláři mě moc nebavila, a tak jsem si vzpomněla na svůj dávný sen.
Už jako malá holka jsem chtěla být kadeřnicí, jenže mí rodiče byli tenkrát proti. Tak jsem se přihlásila na rekvalifikační kurz a po jeho absolvování začala pracovat sama na sebe.
Zatím nikoho nehledám
Nevyužívanou garáž u našeho domu jsem nechala přestavět na provozovnu, a než se sešel rok s rokem, měla jsem své vlastní kadeřnictví.
Začátky sice nebyly jednoduché, ale měla jsem nějaké úspory. To mi pomohlo překlenout první měsíce a nyní jsem už schopná si sama na sebe vydělat.
Dá se tak říct, že mě můj single život baví a že nyní žádného muže nehledám. I když, kdo ví, co bude za pár let? Třeba se opravdu ještě jednou zamiluji a najdu toho pravého.
Kateřina Z., 61 let, Prostějov
Super, že jste se nevzdala a vzala věci do svých rukou! Rekvalifikace je skvělá volba, já sama zvažuju něco podobného. Držím palce!
Obdivuju váš přístup k životu po tak těžké zkušenosti. Důležité je nevzdat se a hledat nové cesty, jak být šťastní. Kolo a pes jsou skvělí společníci na nové začátky!