Roztržitost mého manžela je celý život hrozná. Za třicet let, co spolu žijeme, jsem si na to už pomalu zvykla. Poslední událost mě ale úplně vyvedla z míry.

Pomáháme s mužem hlídat děti našeho syna. Má krásného tříletého kloučka Járu a pětiletou Elenku. Minulý týden syn přijel s prosbou, zda bychom si děti nevzali na celý víkend, že by si rádi se ženou vyjeli sami.

Měli jsme ohromnou radost, protože vnoučata milujeme a mohli bychom je klidně hlídat non stop.

Vymysleli jsme plán

Jára s Elou k nám přijeli v pátek a my hned udělali bojový plán na sobotu. Já s vnučkou budu dopoledne vařit a děda s Járou zajedou s autem do servisu. Po obědě pak pojedeme všichni do Zoo.

Už jsme se opravdu moc těšili na pěknou sobotu. „Kluci“ ráno odjeli a my s Elou začaly řádit v kuchyni. V jedenáct hodin jsem slyšela klapnout dvířka u auta před domem. Aha, už jsou zpátky. No oběd je skoro hotový, pomyslela jsem si.

Jenže do bytu k mému zděšení vešel jenom manžel.

Kde je Jaroušek?

„Kde máš Járu!“ Vykřikla jsem zoufale. Podíval se na mě a vypadalo to, že v okamžiku omdlí. „Ježiši, Jaroušek!“ Vykřikl a vyletěl ze dveří. Za chvíli byl na štěstí zpátky i s vnukem. „Zapomněl ho u benzínové pumpy.

Prý když tankoval, musel kluk vystoupit nenápadně z auta. Když se tam pro něj vrátil, stál Jaroušek poslušně u stojanu a zvědavě sledoval okolní cvrkot. Ani nebrečel, ani nezazmatkoval. Ještě že vnuk má aspoň rozum, když nám dospělým občas vynechává.

Vždyť tak malé dítě stálo u benzínového stojanu samo alespoň dvacet minut a nikoho to nepřekvapilo. Nikdo se mu nesnažil pomoci, nezeptal se, co tam dělá.

Odměna byla sladká

Můj manžel byl tak rozčílený z toho, co zase provedl, že jsem o něj měla vážné obavy. Po dobrém obědě jsme ale na vše rychle zapomněli. V zoo byla naprostá pohoda, s dětmi jsme si skvěle popovídali a zasmáli se u zvířátek.

I manžel se nakonec odreagoval a přestal se obviňovat. Vždyť hlavní bylo, že vše dobře dopadlo a nikomu se nestalo nic zlého.

Květa V. (68), Prostějov