Slitovaly se nad námi v kritických chvílích dobré síly?
Se svým mužem jsem měla spoustu společných zážitků, současně jsme ale jeden druhému dopřávali jeho koníčky. Zatímco on jezdil rád na ryby, já zase milovala toulky přírodou.
Měla jsem v tomto směru spřízněnou duši v dlouholeté kamarádce Vlaďce. Na jednu cestu ale dodnes vzpomínáme s mrazením v zádech.
Stavení nám přišlo vhod
Stalo se nám tehdy poprvé, že jsme v hlubokém lese zabloudily. Navíc to vypadalo, že se ženě pořádná bouřka. Chtěly jsme se přinejmenším někde schovat před deštěm. Marně jsme hledaly nějaký úkryt.
Pršet začalo dříve, než jsme očekávaly. Nemohly jsme se vůbec zorientovat, kde jsme, jen jsme šly dál a dál. Když už to vypadalo, že pořádně zmokneme, objevila se před námi hájovna. Rychle jsme k ní zamířily.
Stavení sice nevypadalo, že by ho někdo obýval, ale v danou chvíli to bylo jedno. Důležité bylo, že jsme se měly kde schovat. Dveře byly odemčené. Vešly jsme s Vlaďkou dovnitř.
Vypadalo to tam jako v nějakém starém filmu. Zdálo se, že už tam opravdu nikdo dlouho nebyl. Počkaly jsme, než se bouřka přežene a pak jsme vyšly ven. Po další půlhodině bloudění jsme konečně našly cestu z lesa ven.
Na nádraží nás čekalo překvapení
Přišly jsme k malému nádraží a čekaly na motorový vlak, se kterým jsme chtěly odjet několik zastávek k hlavní trati do Prahy. V čekárně byl i starší pán. Daly jsme se s ním do řeči a vylíčily mu své čerstvé dobrodružství.
Byl to místní člověk a nevěřícně kroutil hlavu. Řekl nám, že v těch místech se žádná hájovna nenachází. Vyhořela před čtvrt stoletím a zahynul tam tehdejší hajný.
Jeho vyprávění nás vystrašilo. Toho dne jsme se v pořádku vrátily domů, ale další týden se znovu vydaly na stejná místa. Našli jsme mýtinku, kde předtím hájovna stála, jenže žádné stavení tam nebylo!
Jediné vysvětlení, kterému dodnes věříme, je, že nám tehdy na chvíli poskytly záchranu nějaké dobré síly – možná samotný duch toho hajného.
Petra V. (59), Praha
Fascinující čtení. Je až s podivem, jak mohou staré pověsti a nevysvětlitelné události pořád ovlivňovat realitu. Zdálo by se, že věda a technologie dominují, ale jsou chvíle, kdy nám příběhy jako tento připomenou, že některé záhady zůstávají nedotčeny.
No řeknu vám, tohle je teda pecka příběh! Já když mám výlet do lesa, tak max narazím na houby, ale tohle, wow! Takový zážitky bych si taky chtěla užít, ale asi bych měla strach. Díky za článek!
jako vážně? to je mega! já si vždycky řikala, že v lese se dějou divný věci. a tohle je důkaz! fakt super článek, bavila sem se u něj.
Úžasně přitažlivý příběh, který zdůrazňuje, jak nepředvídatelná a tajuplná může být příroda. A dokonce i v nejtěžších okamžicích se mohou objevit pomocné ruce – nebo v tomto případě duch hajného. Příběh jako z knih.
Teda, já sem z toho celá naježená. Fakt se mi líbí, jak vám příroda a takový ty záhady můžou přinést nečekaný zážitky. Muselo to bejt hrozně mystický a zároveň děsivý! V tajemný hájovně schovat, to by mě fakt napadlo.