Myslela jsem si, že jsem dobrý plavec. Když se ale zničehonic klidné moře rozbouřilo, zaskočilo mě to. Spodní proud mě táhl na širé moře a síly mi docházely…

Vždycky jsem byla dobrá plavkyně a byla jsem na sebe jaksepatří hrdá. Ve vodě jsem se cítila jako štika. Na základní i střední škole jsem dokonce i závodně plavala a vyhrála několik medailí. Z vody jsem nikdy strach neměla.

Když mi rodiče v patnácti letech řekli, že pojedeme k moři, moc jsem se těšila. Do té doby jsem totiž ještě u moře nebyla. Plavala jsem jen v našich rybnících a bazénech a naivně jsem si myslela, že v tom nebude žádný velký rozdíl.

Odběhla jsem od rodičů

I když k té události došlo před více jak třiceti lety, dodnes ji mám v živé paměti. Podle lidí, kteří toho tehdy byli svědky, jsem měla obrovské štěstí. Bylo to však štěstí? Já si myslím, že ne.

Dodnes jsem přesvědčená o tom, že mi život zachránila tajemná vodní bytost. Byli jsme na pláži už několik hodin. Veškeré pití i jídlo jsme už zkonzumovali. Jelikož sluníčko stále pálilo a všichni jsme měli žízeň, nabídla jsem se, že pro něco zaběhnu. Cestu jsem si zkracovala přes pláž…

Vrhla jsem se do vln

Už jsem chtěla zahnout a vyběhnout po schodech na promenádu, když jsem si všimla krásného zákoutí. Nikdo na pláži nebyl a moře bylo tak průzračné a fascinující.

Svlékla jsem si šaty a rozběhla se do vln, které se sice před pobřežím výhružně zdvíhaly, nebylo to ale rozhodně nic děsivého.

Plavala jsem k místu, kde se u skály vlévala do moře řeka. Jak jsem se později dozvěděla, bylo to místo, kde se každý rok někdo utopil.

Zmocnil se mě spodní proud

Nebyla jsem daleko od břehu, vlny byly slabé a řeka se tvářila klidně. Ani nevím, jak se to stalo. Vlny se najednou nebezpečně zvedly a pod hladinou mě sevřel spodní proud. Začala jsem rychle plavat zpátky ke břehu, ale proud mě táhl na otevřené moře.

Plavala jsem a plavala, ale pláž byla v nedohlednu. Pak opět přišel proud a stáhl mě pod vodu. Začala jsem propadat panice.

Měla obrovské oči

Vzduch mi rychle docházel a já začínala ztrácet vědomí. V tom mě kdosi chytil za nohy a táhl opačným směrem. Jako v mlhách jsem vnímala tělo jakési bytosti, v jednu chvíli se přede mnou dokonce zjevil její obličej.

Měla světle modrou kůži a obrovské rybí oči. Skutečně jsem ji viděla, nebo to byl jen výplod mojí fantazie, když můj mozek přestal vnímat realitu? Tyto otázky si kladu dodnes…

Vynesla mě z vody

Probrala jsem se až na pláži. Kolem mě stála skupina lidí, plavčík a zdravotník, který mě oživoval. Z vyprávění rodičů vím, že mě žádný plavčík z moře nevytáhl. Prý jsem najednou z vody vyletěla jako střela. Vypadalo to, jako by mě někdo vystrčil nad hladinu. Ať už ta záhadná vodní bytost byl kdokoliv, vděčím jí za svůj život.

Jaroslava M. (58), Mariánské Lázně