Byl to hodný a usměvavý chlapec., který nikdy neváhal podat pomocnou ruku. Jednou mu ale síly nestačily…

Čas utíká jako voda v řece, která nám před několika lety vzala mého milovaného vnoučka.Přišlo to tak náhle a nečekaně, že tomu stále ještě nemohu věřit. Na mnohé rány osudu je třeba dlouhá doba, a i tak se  některé nikdy nezahojí.

Dnes a denně čtu náhrobe k s Lubošovým  jménem na místním hřbitově a říkám si, že to je jen zkouška naší psyc hické odolnosti, promlouvám k němu a sousedé si už nejspíš myslí, že jsem se zbláznila.Já se ale jen stále ještě nesmířila s tím, že náš milý, snaživý a vždy ochotný Luba odešel navždy a nikdy se už nevrátí.

Luboš studoval střední školu, byl to dobrý student a plánoval si po maturitě vysokou.Byl až po uši zamilovaný do spolužačky Milušky. Plánovali si, že se po maturitě vezmou a dcera se zetěm se už pustili do přístavby našeho domu, aby bydleli u nás.

Luboš i jeho přítelkyně pravidelně sportovali a kondiční ranní běh byl pro ně samozřejmostí.I toho dne spolu vyběhli na pravidelnou trasu…

Neváhal ani chvilku

Běželi svých několik kilometrů podél řeky, která byla v tu dobu dravá o něco více než jindy.

Několik dní pršelo a hladina nejen stoupla, ale voda sebou přinesla z hor různé úlomky větví a stromů.Najednou slyšeli volání o pomoc, ale n ebylo zcela zřejmé, odkud křik přichází.  Rozhlíželi se okolo sebe, až zahlédli člověka v řece, kterého táhl proud.

Okamžitě seběhli ze srázu, náš Luboš nezaváhal ani na vteřinu a vrhl se do řeky.S velkým úsilím se mu podařilo starého muže dostat na břeh. Stařík byl při vědomi, ale stěžoval si, že je ve vodě ještě jeho pejsek, že se zachytil vodítkem o kmen stromu ve vodě.

Starý muž při ranní procházce kolem řeky zakopl a spolu se psem na vodítku se skutálel do řeky.

Podcenil dravou řeku

Vnuk se vrátil do vody. Doplaval k nešťastnému zvířeti. Z nepochopitelných důvodů mu neodepnul obojek, ale ponořil se, aby vyhákl zachycený řemínek.Marně Miluška čekala, že se  vynoří. Náš Luba se zachytil o větve pod vodou.

Přivolan í z áchranáři se k němu dostali příliš pozdě. Na břeh ho vytáhli téměř po dvaceti minutách. Jeho srdce ještě nadějně naskočilo, ale jen velice slabě.Cestou do nemocnice se zastavilo navždy.

I když se ještě dlouho lékaři snažili, oživit se našeho vnuka už nepodařilo.

Předešlý den jsme plánovali jeho svatbu a den na to zařizovali pohřeb a přemýšleli, s jakou písní se s ním rozloučíme.Do smrti mi bude v uších znít smutný song, který měl můj milovaný vnuk rád. Song, se kterým jsme se s Lubošem na začátku jeho mladého života loučili…

Bohuna (73), Sokolov .