Existuje ďábel? Příběh mojí blízké příbuzné pro mě nechává tuhle otázku otevřenou.

Moje teta Dana byla odjakživa, co jsem jí znala, divná. Už její příchod na svět byl nečekaný a vlastně prý neplánovaný. Narodila se jako mladší sestra mojí matky, které v té době už bylo patnáct let.

Mezi mnou a tetou Danou tak byl jen malý věkový rozdíl pěti let. Brala jsem ji spíš jako sestřenici než jako tetu. Vždycky se zajímala o nadpřirozené věci a byla tak trochu výstřední. Připadala jsem si proti ní obyčejná. Tajně jsem ji obdivovala.

Kdykoliv jsem mohla, tak jsem Danu navštěvovala. Dědeček a babička bydleli na druhém konci města a jakmile mi doma dovolili volný pohyb, trávila jsem u nich a u tety spoustu času.

Opravdu náhle zbohatla

Později, když se teta Dana osamostatnila a já jsem si našla přítele a životního partnera, už jsme se tolik nestýkaly. Bylo to i proto, že Dana se chovala výstředně.

Žila vždy sama, zabývala se nejrůznějšími okultními vědami a většina příbuzenstva si o ní myslela, že to nemá v hlavě v pořádku. Vídaly jsme se jen občas a ačkoliv se ke mně teta chovala přátelsky, byla jsem vůči ní vždycky opatrná.

Často mi opakovala, že brzy zbohatne a bude mít spoustu peněz. Viděla jsem v tom jenom její další výstřednost. Pak jsem se ale dozvěděla, že opravdu přišla k velké finanční částce.

Nikdo přesně nevěděl jak, mělo se za to, že vyhrála ve Sportce nebo v nějaké loterii. Stejně ale dál zůstávala sama. Přestala chodit do práce, hodně cestovala a pokud někdo z příbuzných chtěl půjčit peníze, nebyla k tomu vůbec ochotná.

Moc jsem o Daně nepřemýšlela, měla jsem dost starostí se svojí rodinou a s dětmi. Jednoho dne mi ale moje teta zavolala a chtěla, abych jí navštívila. Prý se mnou potřebuje o něčem mluvit a já jsem jediná, komu může věřit.

Podepsala vlastní krví

Hlas Dany zněl dost vystrašeně a naléhavě a tak jsem souhlasila, že za ní přijdu. Hned jak jsem ji spatřila, viděla jsem, že se s ní stal nějaká změna. Začala mi líčit, že se bojí toho, co brzy přijde. Už brzy jí prý čeká smrt.

Pomyslela jsem si něco o tom, že to asi opravdu nemá v hlavě v pořádku. Teta pokračovala s tím, že si přála zbohatnout a proto se upsala ďáblu. Ten se jí prý zjevil a ona podepsala dohodu, že po určitém čase si může přijít pro její duši.

Do té doby si bude moci užívat bohatství, které jí spadne do klína. Tvářila jsem se asi dost zaskočeně a nevěřícně. Teta Dana vytáhla na stůl položila smlouvu, kterou prý s ďáblem podepsala. Stálo tam opravdu to, co říkala. Dole byl její podpis.

I bez nápovědy mi bylo jasné, že byl proveden její vlastní krví. Podle toho, co ve smlouvě stálo, si pro Danu měl přijít ďábel už za dva měsíce. Nebyl tam uvedený konkrétní den ani hodina, jen přibližné období.

Teta mě ujišťovala, že není blázen a že si to nevymýšlí. Až teď prý pochopila, že udělala chybu a dala by přednost tomu, aby byla chudá, ale mohla žít. Jenže už je asi pozdě.

Volala mi každý den!

Nevěděla jsem, jak se mám k tomu, co mi teta vylíčila, postavit. Dana vycítila, že jí moc nevěřím. Ujišťovala mě ale, že je to všechno pravda. Po této návštěvě mi pravidelně volala.

Trpělivě jsem jí vždy vyslechla, brala jsem to ovšem jen jako vstřícnost k někomu nemocnému. Když přišlo období, kdy si pro ni měl podle jejích slov přijít ďábel, byly její telefonáty stále častější a zoufalejší. Pak se jednoho dne odmlčela.

Zakrátko jsem se dozvěděla, že teta je po smrti. Oficiálně zemřela přirozenou cestou na zástavu srdce. Byla jsem u toho, když se vyklízel její byt. Snažila jsem se najít tu smlouvu s ďáblem, ale nikde nebyla. Dodnes nevím, co si o tom mám myslet.

Obětovala teta skutečně duši kvůli bohatství nebo měla nějaké bludné představy a bála se, že se už mají naplnit? Odpověď se asi nikdy nedozvím!

Kateřina B. , (48), Brno