Dávné tragédie mohou mít svůj dopad ještě po mnoha letech.

Mám dobrou kamarádku Janu, která ví, že se na mě může kdykoliv s čímkoliv obrátit. Platí to samozřejmě i obráceně. Naštěstí jsme se v životě nedostávaly moc do situací, kdy by bylo třeba něco dramatického řešit. Na jednu strašidelnou noc ale nikdy nezapomenu.

Do telefonu mluvit nechtěla

Od Jany jsem se dozvěděla, že po tetičce zdědila panelákový byt na jednom pražském sídlišti. Ona sama měla kde bydlet, ale chtěla tu garsonku pronajímat. Byt si samozřejmě vyžadoval nějaké úpravy.

Protože žijeme se svými rodinami dál od Prahy, rozhodla se kamarádka v bytě na zkoušku přespat. Na noc si vypínám mobil a ráno jsem od ní měla několik nepřijatých hovorů a textových zpráv.

Pochopila jsem, že se jí přihodilo něco hrozného a okamžitě jsem jí volala. Jana mi nechtěla do telefonu nic říkat, ale přála si, abychom se co nejdříve sešly. Když se tak stalo, viděla jsem, že s ní něco opravdu zamávalo.

Roztřeseným hlasem mi vyprávěla, že se jí za oknem toho bytu v noci zjevilo strašidlo: přízrak nějaké bledé dívky v noční košili. Nejhroznější na tom bylo, že garsonka se nacházela v patnáctém patře! Na nic nečekala a rychle ujížděla domů.

Utekly jsme obě!

Snažila jsem se Janu přesvědčit, že se jí něco zdálo, tím spíš, když přiznala, že předtím vypila nějaké víno. Poprosila mě, abych tedy o víkendu přespala v garsonce spolu s ní. Vyšla jsem jí vstříc a dodnes toho lituji.

Ten přízrak jsem viděla také a bylo to hrozné. Dívka se vznášela za oknem a mávala na nás, abychom ji následovaly. Místo toho jsme ale, stejně jako Jana tu první noc, utekly.

Kamarádka později zjistila, že před mnoha lety z bytu pod její garsonkou vyskočila mladá dívka. Spáchala sebevraždu z nešťastné lásky. Byt raději Jana prodala, takže nevím, jestli někdo další v něm zažil podobnou hrůzu jako my oné noci.

Alena R. (46), Tábor