Na životní křižovatce jsem ke své smůle zvolila ten nesprávný směr.

Můj příběh může být varováním pro ty, které hledají ve vztahu hlavně zabezpečení. Poté, co jsem prožila dlouhodobý vztah, který skončil kvůli partnerovým dluhům, byla jsem rozhodnutá takovou situaci neopakovat.

Bylo mi přes třicet a měla jsem nejvyšší čas na vdávání. Žila jsem v malém podnájmu v podstatě od výplaty k výplatě.

Byl to ctitel z minulosti

Jednoho dne jsem po letech potkala Libora. Kdysi se mi dvořil, já ho odmítla. Jeho zájem trval dál. Byl stále svobodný a podnikal. Dařilo se mu dobře. Vycítila jsem životní příležitost. Začali jsme spolu chodit. Zanedlouho přišla z Liborovy strany žádost o ruku.

Přijala jsem ji a zažila svatbu snů, opravdu luxusní. To už jsem se svým nastávajícím bydlela ve vile, kterou si nechal postavit. Zanedlouho se nám narodil syn a já jsem si v duchu blahopřála k výběru partnera.

Brzy jsem ale zjistila, že jsem žila s hlavou v oblacích. Libor se po svatbě změnil.

Začal se chovat povýšeně a dával mi najevo, že on je tím, kdo všechno platí a o všem rozhoduje. Nesměla jsem si ani vybrat kočárek pro malého podle svých představ. Manžel mě sice nikdy neuhodil, ale jeho slovní ponižování bolelo víc. Psychický a citový teror byl na denním pořádku.

Nikdy mě neměl rád

Kdybychom neměli dítě, našla bych sílu z takového vztahu odejít zpět do nejistoty. Ponížení se zvětšilo, když jsem zjistila. že Libor má milenky a ani se tím netají. Nenašla jsem v sobě ale sílu odejít.

Zůstala jsem většinu života s mužem, který se ukázal jako bezohledný sobec. O rozvod požádal on sám, když mě krátce před mými padesátinami vyměnil za mladší. Prošla jsem si ještě soudní bitvou o majetek a dodnes lituji, že jsem se vlastně takhle „prodala“.

Vladimíra R. (61), Jihlava