Tajemní a nebezpeční lidé, kteří skrývají nějaké tajemství, mohou mít podobu slušných lidí. Alespoň do té doby, než se o nich dovíme víc!
Díky restitucím jsme kdysi získali zpátky do rodinného vlastnictví menší činžovní dům. Sami jsme v něm obsadili velký byt v přízemí. Jak šel čas, měnili se v domě nájemníci.
Vždy jsme si dávali pozor, abychom neuzavírali smlouvy s někým, kdo by druhým mohl znepříjemňovat život. Pan R – budu ho tak označovat, protože celé příjmení napsat nesmím – na první pohled vypadal jako slušný a spolehlivý člověk. Jednal s ním můj manžel.
Pronajal mu byt dva plus jedna v posledním patře. Pan R se tam nastěhoval se svojí mladší partnerkou.
Partnerka byla šíleně bledá
V den, kdy jsem tu dvojici poprvé potkala, viděla jsem, že se nejedná o úplně normální pár. Pan R měl husté černé vlasy a uhrančivý pohled. Muselo mu být už hodně přes čtyřicet, ale působil velmi energicky.
I když se usmíval a snažil se vypadat příjemně, měla jsem z něho okamžitě nepříjemné mrazení v zádech. Partnerka byla jeho přímým opakem. Drobná, plavovlasá, šíleně bledá mladá žena, která jen klopila oči a vůbec nemluvila.
Vypadala spíš jako služka nebo otrokyně než jako někdo, kdo je s panem R v rovnocenném vztahu. Večer jsem se manželovi svěřila s tím, jaký divný pocit jsem z uvedené dvojice měla. Mávl rukou, že prý přeháním.
Ve mně ale poté, co jsem pana R a tu dívku potkala ještě několikrát, začal sílit pocit, že něco není v pořádku.
Sousedka byla uvnitř bytu!
Moje podezření se ještě zvýšilo, když jsem si promluvila se sousedkou zvláštního páru. Bylo to vlastně na její žádost. Postěžovala si mi, že z vedlejšího bytu slyší po večerech ženský pláč. Došla k závěru, že pan R svoji mladou partnerku nějak týrá.
Řekla jsem jí, že mně se taky ten muž nezamlouvá, ale dokud nemám důkazy, že dělá něco špatného, nemůžu v té věci nic podniknout; zvlášť když nájem zaplatil čtvrt roku dopředu.
Navrhla jsem té paní, ať se zkusí s panem R trochu spřátelit a zjistit o něm něco víc. Moc se jí do toho nechtělo. Nakonec ale měla úspěch a pan R jí dokonce pozval k sobě na skleničku vína. A paní tam zjistila zajímavé věci.
Popisovala mi, že to tam vypadá trochu jako ve strašidelném zámku: černý nábytek, svíčky na stole, divné knihy a spisy. Na jednom z nich si všimla, že pojednává o tom, jak lidem brát energii! Uzavřela své líčení slovy, že podle ní je pan R upír.
Kam se ztratila ta první dívka?
Nebyla jsem tak naivní, abych si myslela, že existují upíři jako ve filmech: lidé se skrytými tesáky, kteří se bojí světla a česneku. Tomu, že náš nájemník bere lidem energii, jsem ale rychle uvěřila.
Vysvětlovalo to, proč je jeho partnerka tak bledá, tichá a zakřiknutá. Už se mi nelíbilo, že takového člověka máme v domě. Netušila jsem ale, jakou cestou bychom se ho měli zbavit. Za měsíc se ale stalo něco divného. Po boku pana R se objevila úplně jiná dívka.
Byl to stejný typ, také hrozně bledá, ale tentokrát s hnědými vlasy. Zeptala jsem se tajemného nájemníka, kde je ta původní slečna. Prohlásil, že musela do nemocnice a už se nevrátí. Dala jsem najevo, že se mi to moc nezdá.
Pan R se na mě upřeně díval, jako by chtěl energii vysát i ze mě. Pocítila jsem strach a věděla jsem, že on to poznal. Rychle jsem proto dodala, že vím, co je zač. Dívka vedle něho se celou dobu tvářila úplně netečně.
O celém setkání i o tom, co říkala sousedka, jsem řekla manželovi poté, co se druhý den vrátil z Moravy Ten se chtěl k panu R do bytu podívat. Jaké ale bylo naše překvapení, když jsme byt našli prázdný! Musel se i s tou novou partnerkou odstěhovat během noci!
Od té doby uplynulo už půl roku a já jsem stále více přesvědčena, že pan R byl opravdu upír!
Jarmila P., (53), Brno
