Záhadné a nevysvětlitelné věci mě fascinují. Možná i z toho důvodu, že i mně se kdysi přihodilo něco podivného…
Stalo se to už před mnoha lety. Bylo to krátce po naší svatbě s Rudolfem. Bylo léto a my jsme s manželem odjeli na dovolenou do jednoho kempu na Slovensko. Jel s námi i náš německý ovčák Dingo, protože ho neměl kdo hlídat.
Naštěstí byl Dingo vychovaný a poslušný pes a majitelům kempu nevadilo, že ho budeme mít s sebou. První večer, když jsme se zabydleli, jsme se šli podívat po okolí kempu.
Výlet do lesa
Majitel nám pověděl, že je nedaleko mnoho turistických tras a zajímavých míst, která můžeme navštívit. To se nám zamlouvalo.
Turistiku jsme s Rudolfem měli moc rádi, často jsme s Dingem chodili na dlouhé špacíry, a proto jsme hned druhý den po snídani vyrazili na výlet.
Cesta vedla hlubším lesem, který poskytoval příjemný stín v panujícím vedru. Šli jsme do kopce, pomalejším tempem, když jsem něco zaslechla. Znělo to jako dětský pláč. Zastavila jsem se a špicovala uši, abych zjistila, odkud ten zvuk přichází.
Došla jsem k závěru, že je to z houštiny podél cesty. „Haló?“ zavolala jsem. Nic. Ticho. Žádná odpověď. Šli jsme dál. Po pár krocích se pláč ozval znovu.
Podivný zážitek
Volala jsem, jestli tam někdo je a něco nepotřebuje, ale odpovědí mi byl jen další pláč. Také Dingo se začal chovat divně. Byl neklidný, zježila se mu srst a začal výt. Tohle chování pro něj bylo zcela netypické.
Pak zničehonic pláč ustal a vše se uklidnilo. Pokračovali jsme v procházce, ale na zážitek jsme ani já ani Rudolf nemohli zapomenout. Když jsme se k večeru vrátili do kempu, začali jsme o něm dlouze diskutovat. Nakonec jsme se rozhodli, že se na to místo druhý den vrátíme.
Zíral do houští
Když jsme tam došli, nic se nestalo. Žádný dětský pláč ani jiné podivné zvuky jsme neslyšeli. Asi za tři dny jsme výlet zopakovali. Čekal na nás tísnivý a děsivý zážitek. V jednu chvíli jsem spatřila v houštině stín jakési dívčí postavy.
Vykřikla jsem a Dingo se mi vytrhl. Vyrazil tím směrem a začal ten stín pronásledovat. Pak zničehonic zkoprněl na místě. Upřeně zíral do houští a třásl se. Pomalu jsme k němu došli. Rudolf ho připnul na vodítko a poté jsme houští prolezli.
Nic jsme ale neobjevili. Z dovolené jsme odjeli zmatení. Podivné záhadě jsme na kloub nepřišli.
Objevili hrob
Tajemné události se vysvětlily až o rok později, když jsme se do kempu vrátili. Od správce, kterému jsme se tehdy s naší příhodou svěřili, jsme se dozvěděli, že se tatáž věc později přihodila i dalším lidem.
Na jeho popud se pak začalo v okolí houštiny kopat. Policie v zemi objevila hrob, ve kterém ležela dívčí kostra. Podle ohledání byla několik desítek let stará. Co to bylo za dívku a zda šlo o nějaký zločin se nezjistilo.
Dodnes s mužem věříme, že se pláč ozýval proto, že duch té nebohé dívky chtěl, aby byly pozůstatky po tolika letech konečně objeveny.
Jana H. (50), Litomyšl
